0

Antidepresiva - krize na obzoru

Široce rozšířené předepisování léků proti neklidu mysli dopadlo vždy špatně, od dob opiátů a kokainu až po bromidy, barbituráty a sedativa: všechny se ukázaly jako vysoce návykové, avšak lékaři tuto skutečnost přiznali až po mnoha letech zapírání. Dnes jsou problémem antidepresiva - celosvětové zboží s všeobecně známými názvy. Za posledních deset let se míra jejich předepisování zvýšila třikrát. V Anglii dnes počet receptů na antidepresiva odpovídá vrcholné éře Valia z roku 1979.

V současnosti už je zřejmé, že dnešní antidepresiva nejsou zázračnými léky, za něž je vydávala reklama. Občas nesnesitelné abstinenční příznaky, které mohou vysazení antidepresiv učinit obtížným a nebezpečným, vystavují mnohé uživatele vážným a deprimujícím vedlejším účinkům: značnému váhovému přírůstku, ztrátě libida a změnám nálady, abychom jmenovali jen nejčastější stížnosti. Podezření na takové problémy - obzvláště s ohledem na sebevražedné chování vyvolané léky a zvyšování citlivosti vůči depresi - prosakují už léta, kontrolní vědecká šetření ale sotva začala.

Důležitý přezkum, započatý britskými regulátory léčiv v polovině roku 2003, brzy zveřejní svá zjištění. Budou bezpochyby předložena především jako doporučení pro změny v sotva čitelných upozorněních na etiketách léků a v návodech k jejich použití. To může být prospěšné, ale skutečný problém to nepojmenuje: jak mohli regulátoři dovolit, aby se tato potíž po tolika trpkých zkušenostech opakovala, a proč by dnes měli mít možnost prošetřovat sami sebe?

Na Richterově škále farmaceutických katastrof, kde thalidomid je na stupni 10, se nadcházející krize ohledně antidepresiv bude zřejmě pohybovat mezi stupni 7 až 11. To ukáže čas, ovšem klíčovým faktem je, že k thalidomidové katastrofě 50. a 60. let došlo proto, že neexistovala nezávislá kontrola bezpečnosti léčiv, zatímco v případě antidepresiv se krize vyvinula pod záštitou propracované, nákladné a globální regulační struktury.