6

Nerovnost na obzoru potřeby

BERKELEY – Podle jakéhokoliv ekonomického měřítka žijeme ve skličující době. Ve Spojených státech v současnosti zahálí 7,2% normální produktivní pracovní síly, zatímco propast zaměstnanosti v Evropě stoupá a do konce roku se má zvýšit nad úroveň USA. Proto je důležité udělat krok zpět a připomenout si, že „ztracená dekáda“, již se momentálně snažíme protrpět, není naším dlouhodobým ekonomickým osudem.

Jak nám nedávno připomněl Paul Krugman, možná nejlépe to vyjádřil John Maynard Keynes:

„Toto je noční můra, která s ránem odezní. Přírodní zdroje a lidský důmysl jsou totiž stejně plodné a produktivní jako kdysi. Tempo našeho pokroku směrem k vyřešení hmotných problémů života není o nic méně rychlé. Jsme stejně schopni jako dříve dopřát každému vysokou životní úroveň – myslím vysokou v porovnání se stavem řekněme před 20 lety – a brzy se naučíme zajišťovat ještě vyšší úroveň. Nebyli jsme dříve klamáni. Dnes jsme však zabředli do kolosální bažiny, chybovali jsme při ovládání jemného stroje, jehož fungování nerozumíme. Výsledkem je, že naše možnosti bohatství mohou přijít na nějaký čas nazmar.“

Jaký je však náš dlouhodobý hospodářský osud? Keynes se těšil na dobu, například v roce 2050, kdy budou všichni (přinejmenším v Anglii) moci vést stejný životní styl jako on sám. A protože si Keynes představoval, že žádný příčetný člověk by nemohl chtít od života víc nezbytností, běžných věcí a luxusu než on sám, ekonomický problém by se tím vyřešil.