0

Strategie růstu pro Afriku: méně je více

REYKJAVÍK – Kdyby měly africké země přijmout jednu jedinou politiku k povzbuzení hospodářského růstu a zlepšení makroekonomické stability, bylo by vhodné, aby co nejrychleji snížily počet měn, které jsou napříč kontinentem v oběhu. Takový postup by velice pravděpodobně povzbudil obchod, jak se přihodilo v Evropě s nástupem eura, a uvalením mezinárodní kázně na měnovou politiku by mohl pomoci zkrotit inflaci, což je pro růst vždycky dobré.

Současným záměrem Africké unie je do roku 2028 slít všechny měny na kontinentu do jednotné měny. Prozatím je ve stadiu příprav několik regionálních měnových unií, vedle dvou, které už existují, jedna de iure a druhá de facto.

První a nejstarší z těchto unií tvoří čtrnáct zemí, které patří do Hospodářského a měnového společenství střední Afriky a do Západoafrické hospodářské a měnové unie, které obě používají frank CFA. Druhou z těchto unií tvoří Lesotho, Namibie, Svazijsko a nově Zimbabwe, země používající jihoafrický rand. Kromě Zimbabwe, nedávného a neúplného konvertity, všech 18 států těchto dvou měnových unií dle očekávání profituje z nižší inflace, než má většina zbylé Afriky.

Abychom si objasnili proč, pohlédněme na Nigérii. Před nezávislostí byla nigerijským zákonným platidlem britská libra. Po zřízení centrální banky Nigérie v roce 1959 byla zavedena nigerijská libra. Jedna nigerijská libra tehdy odpovídala jedné libře britské. Toto aranžmá zůstalo bez úprav až do roku 1973, kdy Nigérie přešla na vlastní měnu, nairu. Směnný kurz se neměnil: jedna naira se rovnala jedné britské libře.