2

Vůdci pro svět bez vůdců

PAŘÍŽ – Komentáře, které píšu do novin, často na realitu nahlížejí z ponuré perspektivy. Ani tento bohužel nebude jiný. Chmurami však probleskují dvě dobré zprávy.

Zaprvé, globální význam znovuzvolení amerického prezidenta Baracka Obamy je jasný: svět unikl pohromě pro mezinárodní spolupráci. USA byly na krok od sklouznutí do izolacionistického nacionalismu, snad ještě utuženého xenofobní náladou. Obamovo vítězství, vzdor ekonomickým obtížím Ameriky, uvolňuje cestu spolupráci založené na chápavém naslouchání ostatním a na vyjednáváních, při nichž USA neupírají legitimitu globálnímu veřejnému zájmu (jak bohužel doposud činily u tématu změny klimatu).

Druhá dobrá zpráva se týká Francie. Je tedy více „lokální“, přesto má zásadní význam. Celosvětová krize dopadla na francouzské hospodářství stejně tvrdě jako na všechny ostatní ve vyspělém světě, takže roste nezaměstnanost, sílí nejistota s ohledem na pracovní místa, prudce se zvyšuje státní dluh a akciovému trhu hrozí krach. Výroba ve zpracovatelském průmyslu se zřítila, obchodní bilance se strmě zhoršila a firemní bankroty jsou čím dál častější.

Už šest měsíců má Francie nové vedení – nového prezidenta, vládu a parlament. Prezident François Hollande a jeho vláda však byli po volbách podivně nečinní a omezovali se na potlačování důsledků nespravedlivých rozpočtových škrtů a daňových reforem zavedených za předchozí vlády Nicolase Sarkozyho. Mnozí lidé se začali ptát, jestli si je Hollande vědom rozsahu krize, již by současný propad mohl vyvolat.