0

Globální konsenzus proti terorismu

Zmíníte-li se o Organizaci spojených národů, první reakce se nejspíš bude týkat současného skandálu kolem programu ropa za potraviny a toho, jak skandál ovlivní schopnost generálního tajemníka Kofiho Annana organizaci vést po zbývající rok a půl jeho pobytu v úřadu.

V OSN se však odehrává mnohem víc než jen vyšetřování. Na spadnutí je reforma – zčásti kvůli skandálu, ale rovněž kvůli neschopnosti OSN účinně řešit vážné problémy sahající od Rwandy a Kosova až po Irák a nejnověji Súdán. I nejhorlivější zastánci OSN si nyní uvědomují, že změna je nezbytná, má-li organizace významně přispět k mezinárodnímu míru a bezpečnosti.

Část debat o reformě se týká složení Rady bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti je ztělesněním toho, jak si Spojenci z druhé světové války představovali poválečný svět a způsob jeho řízení. Právě díky tomu lze vysvětlit, proč bylo značně vysílené Francii uděleno stálé členství v Radě – a proč bylo opominuto Německo a Japonsko (a tehdy ještě nikoliv nezávislá Indie).

Obhajovat současnou skladbu Rady bezpečnosti nelze; potřeba reformy je mimo veškerou diskusi. Avšak navrhnout konkrétní přístup, který získá širokou mezinárodní podporu, bude krajně obtížné.