Přežijí světové korálové útesy?

Korálové útesy jsou biologicky nejbohatsí mořské ekosystémy na světě, poskytující útočistě některým vůbec nejkrásnějsím organismům. Dodávají základní zdroj bílkovin pro více než deset milionů lidí po celém světě. Činnosti založené na existenci útesů (zejména rybolov a turistika) jsou zdrojem hospodářské prosperity pro miliony dalsích. Je zřejmé, že cena, již lidstvo platí za celosvětové selhávání těchto ekosystémů, je ohromná.

Přesto rozsáhlé poskozování korálových útesů neustává. V některých oblastech už doslo k hromadnému rozpadu útesových ekosystémů. Reálným rizikem je kolaps v celosvětovém měřítku.

Jsou tu ale i dobré zprávy: víme, jaká opatření může mezinárodní společenství učinit, má-li ochránit a obnovit ,,odolnost`` útesů, tedy jejich schopnost uchránit si svou integritu tváří v tvář výkyvům životního prostředí, jež jsou přirozenou součástí života v každém ekosystému. Musíme světu zprostředkovat informace o vážnosti globálního oteplování a zároveň chránit odolnost korálových útesů.

V minulosti nebylo hlavním původcem degradace útesů globální oteplování, nýbrž přílis intenzivní rybolov a znečistění. Když ve zdravých ekosystémech klesne počet organismů, jež slouží jako kořist, dravci nemají dostatek potravy a jejich počet se také sníží. Tak získá kořist příležitost se vzpamatovat. Lidstí dravci se ovsem lisí. Jakmile nasí kořisti ubude, její ekonomická hodnota obvykle roste, a proto se rybolov zintenzívní. To znamená, že jakmile se sníží stavy dravých druhů, rybolovný tlak se přesune na ty druhy ryb, které se živí rostlinnou stravou, což vede k prudkému poklesu počtu býložravců na korálových útesech.

Býložravé ryby jsou na korálových útesech klíčovými hráči. Když populace korálů slábne v důsledku bouří, nemocí či jiných rusivých vlivů, právě býložravci drží na uzdě mořské řasy, čímž korálům umožní se zotavit. Bez nich si rychle rostoucí řasy v krátké době uzurpují větsinu prostoru na útesech a znemožňují tím obnovu životaschopného množství korálového porostu.

Vzhledem k tomu, že korály poskytují strukturu přirozeného prostředí, na níž závisí dalsí útesové organismy, úbytek korálového porostu vede ke značným ztrátám biodiverzity útesů. Znečistění živinami a toxiny z blízkých pevninských území dále narusuje regenerační schopnost populací korálů, což jestě zvětsuje konkurenční výhodu mořských řas.

Subscribe to PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Subscribe to PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Korály se utvářejí symbiózou mezi živočichem a jednobuněčnou rostlinou. Živočich poskytuje rostlině úkryt a živiny. Rostlina přeměňuje sluneční záření na energii, o niž se s živočichem dělí. Z důvodů, jimž jestě úplně nerozumíme, se toto soužití rozpadá, jakmile jsou koráli vystaveni nezvykle vysokým teplotám. Koráli vypudí rostlinu a barva korálů se změní na zářivě bílou. Pokud se teploty brzy vrátí k normálu, soužití se může obnovit. Jestliže ale koráli zůstanou ,,vybělení`` přílis dlouho, zemřou.

U mnoha druhů korálů je tento práh vybělení obvykle jen několik stupňů Celsia nad obvyklou maximální teplotou v dané lokalitě. Nahlížíme-li na tuto skutečnost ve světle i těch nejoptimističtějsích scénářů globálního oteplování, jde o znepokojující zprávu. Jsou-li prahy vybělení korálů neměnné, budou je lokální letní teploty za několik desítek let pravidelně překračovat. Koráli rostou pomalu, a proto se útesy, jež utrpí závažným vybělením, nezotaví, než dojde k dalsímu vybělení.

Nastěstí existují důkazy o tom, že se prahy vybělení vyvíjejí. Větsina druhů korálů je siroce geograficky rozsířená a k vybělení dochází v závislosti na lokalitě při různých teplotách. Mnohé druhy, které na australském Velkém bariérovém útesu zbělají při 28 či 29°C, v Arabském moři běžně snásejí teplotu 34°C či více. Bohužel ale nevíme, jak dlouho trvá, než k takové adaptaci dojde.

Na ochranu korálů můžeme udělat dvojí. První věc je jasná: je třeba minimalizovat globální oteplování, a to kupříkladu tím, že budeme respektovat Kjótskou dohodu. Za druhé je třeba obnovit schopnost korálových útesů vyrovnat se se změnami životního prostředí (tedy jejich odolnost) tím, že budeme chránit stavy ryb, které drží na uzdě mořské řasy a napomáhají tak obnově populací korálů po vybělení. Tyto ozdravné fáze umožňují adaptaci na vyssí teploty. Bez ryb ovsem převaha mořských řas ozdravení znemožní.

Katastrofický celosvětový úbytek stavu ryb - na korálových útesech i jinde - nám dal nelítostně za vyučenou ohledně řízení oblastí rybolovu. Mnohé usilovně regulované oblasti rybolovu prožily úpadek stejně jako oblasti neregulované. Dochází tedy stále silněji k obecné shodě v tom, že je nezbytné standardní prostředky řízení oblastí rybolovu doplnit systémem ,,nedotknutelných zón`` - oblastí, kde bude rybolov úplně zakázán.

Jakmile se populace ryb v těchto nedotknutelných zónách obnoví, dojde k efektu ,,přetékání``, přičemž úlovky mimo nedotknutelné zóny často porostou. Podstatnějsí ovsem je, že zóny poskytnou útočistě rybím populacím a budou tak jakýmsi pojistěním proti kolapsu stavu ryb. Na korálových útesech tyto nedotknutelné zóny mohou napomoci, aby si část přirozeného prostředí korálových útesů udržela zdravá rybí společenství, která zajistí odolnost korálových útesů.

Vědecké důkazy naznačují, že k dosažení účinnosti je nezbytné do nedotknutelných zón vyčlenit 30-50% místních výskytisť. Jde o číslo dalece přesahující úroveň ochrany i v nejbohatsích zemích, které mají své korálové útesy, tedy v USA a Austrálii, kde je současná úroveň ochrany nižsí než 5%.

Uvážíme-li závažnost ohrožení světových korálových útesů, reakce mezinárodního společenství byla dosud hrozivě pomalá. Přicházejí ale i povzbudivé zprávy: v červnu australská vláda navrhla zásadní rozsíření nedotknutelných zón v oblasti Velkého bariérového útesu na úroveň přesahující 30%. Bude-li tato politika přijata, nastaví laťku nového globálního standardu a snad přiměje dalsí země, aby se zachovaly obdobně. Závisí na tom budoucnost tropických mořských ekosystémů a milionů lidí, jejichž životy jsou s nimi svázány.

https://prosyn.org/QHKX6WQcs