0

Francouzský prezidentský slabikář

Zesnulý britský premiér Harold Wilson kdysi vtipkoval, že „týden je v politice dlouhá doba“. Během přibližně 30 týdnů, které zbývají do příštích francouzských prezidentských voleb, se tedy jakákoliv dnešní předpověď může několikrát obrátit naruby. Přesto se v průzkumech veřejného mínění vynořili dva zřejmí a stálí favorité: Nicolas Sarkozy na pravici a Ségolène Royalová na levici. Oba toho mají společného více, než se na první pohled zdá, neboť oba hovoří o odstřižení se od minulosti a současně ztělesňují jistou formu kontinuity.

Pro Sarkozyho představuje toto „odstřižení se“ jak přízemně taktickou, tak i hluboce osobní volbu. Dvanáct let působení Jacquese Chiraka v prezidentském úřadu spolu s francouzskou tradicí střídání u moci naznačuje vítězství levice. Prezentovat se jako kandidát, který představuje nekompromisní rozchod s dnešní nepopulární politikou, je jediný způsob, jak se tomuto osudu vyhnout.

To se odráží v Sarkozyho otevřeně proamerickém postoji – ve Francii, kde je antiamerikanismus velmi silný, jde o projev politické odvahy. Sarkozy chce sdělit, že Chirac s Villepinem měli v podstatě pravdu, když se stavěli proti americkému vojenskému dobrodružství v Iráku, ale že jejich styl byl katastrofálně mylný. Jeho hluboký obdiv k „americkým hodnotám“ je tedy sice upřímný, ale nezahrnuje objetí s prezidentem Georgem W. Bushem. Navíc uklidní francouzskou podnikatelskou komunitu, kterou šokovala plamenná opozice vůči Spojeným státům v podání Dominiquea de Villepina v době, kdy byl Chirakovým ministrem zahraničí.

Doma Sarkozy zaměřuje své poselství zejména na mladé lidi, když vysílá vlastenecký apel na hodnoty práce a disciplíny, na jakousi kontrarevoluční revoluci. Revolucí, která musí být překonána, je přitom ta z května 1968, jejíž předáci a stoupenci podle Sarkozyho možná politicky prohráli s de Gaullem, ale zároveň svým důrazem na „falešné hodnoty“ hluboce oslabili Francii na desetiletí dopředu. Vzpoura proti generaci rodičů a znovuobjevení tradičních morálních postojů naproti tomu Francii zachrání – takové politické sdělení lze velmi dobře vztáhnout na otázky typu školství a přistěhovalectví, které mohou dominovat v předvolební kampani.