0

Oběd zdarma pro Ameriku

BERKELEY – Bývalý americký ministr financí Lawrence Summers pronesl na letošním jednání Mezinárodního měnového fondu trefnou poznámku: vlády se podle něj snaží léčit vymknutý chodník ve chvíli, kdy pacient trpí selháním orgánů. Summers kritizoval skutečnost, že se Evropa zaměřuje na druhořadý problém Řecka, zatímco mnohem vážnější nerovnováhy – totiž nerovnováha mezi severem a jihem EU a nerovnováha mezi bezstarostnými věřiteli bank a vládami, které je nedokázaly řádně regulovat – se den ode dne zhoršují.

Na druhé straně Atlantiku však ani Američané nemají důvod k samolibosti. Summers mohl pomocí stejného příměru kritizovat i Spojené státy, kde pokračující orientace na dilemata spojená s dlouhodobým financováním sociálního pojištění vysávají všechen kyslík z úsilí vyrovnat se s americkou makroekonomickou krizí a krizí nezaměstnanosti.

Americká vláda si v současné době může půjčovat na 30 let za reálnou (o inflaci očištěnou) úrokovou sazbu 1% ročně. Předpokládejme, že by si kabinet měl v příštích dvou letech půjčit dalších 500 miliard dolarů a investovat je do infrastruktury – třeba i neproduktivně do projektů, u kterých činí společenská návratnost skrovných 25% ročně. A předpokládejme – přičemž se zdá, že je to tento případ –, že prostý keynesiánský výdajový multiplikátor dosahuje u těchto výdajů hodnoty pouhých 2.

V takovém případě by 500 miliard dodatečných federálních výdajů do infrastruktury během příštích dvou let vyprodukovalo v každém z uvedených roků dodatečné zboží a služby v hodnotě jednoho bilionu dolarů, generovalo dodatečnou zaměstnanost v celkové délce přibližně sedm milionů let a stlačilo míru nezaměstnanosti o dva procentní body. A vzhledem k těsnější vazbě těch, kdo práci mají, na pracovní proces by míra nezaměstnanosti i poté pravděpodobně zůstala zhruba o 0,1 procentního bodu nižší.