Zahraniční politika pro novou a starou Evropu

Při sledování zpráv z Iráku vzpomínám na rok 1991, kdy jsem byl během války v Perském zálivu polským premiérem. Díval jsem se doma na CNN, jak na Bagdád dopadají první rakety s plochou dráhou letu. O několik hodin později mě nase armáda informovala, že v Iráku probíhá ozbrojený konflikt. ,,Ano, já vím,`` řekl jsem. ,,Sleduji to bombardování v televizi.``

O dvanáct let později již premiér Polska nepotřebuje opožděný telefonát od armády, aby se dozvěděl, že v Iráku zuří válka. Veskeré podrobnosti o útoku nám Spojené státy jakožto současný spojenec Polska v NATO poskytly předem. A nejen to: Polsko si dokonce zajistilo přední roli při samotném obsazování Iráku. Jak dlouhou cestu jen Polsko urazilo od pádu komunismu v roce 1989!

Jen málo z těchto skutečností vsak bylo předem plánováno, neboť my v Polsku jsme (bohužel) nepromysleli, jakou zahraniční politiku potřebujeme jako člen NATO a budoucí členská země Evropské unie. Místo toho se úzce zaměřujeme na to, zda je pro nás ta či ona iniciativa z bezprostředního hlediska výhodná, či nevýhodná.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/egPmqCF/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.