0

Spravedlivá dohoda o změně klimatu

Dohoda o změně klimatu, k níž v Heiligendammu došli lídři G-8, pouze nachystala scénu pro příchod skutečné debaty: jak si rozdělíme ubývající schopnost atmosféry absorbovat naše skleníkové plyny?

Předáci G-8 se dohodli, že budou usilovat o „podstatná“ snížení emisí skleníkových plynů a že věnují „seriózní úvahu“ cíli snížit tyto emise do roku 2050 na polovinu – což byl výsledek, který jako triumf přivítali německá kancléřka Angela Merkelová i britský ministerský předseda Tony Blair. Přesto dohoda nikoho nezavazuje k žádným konkrétním cílům, nejméně ze všech Spojené státy, jejichž prezident George W. Bush už nebude v úřadu, až v roce 2009 bude třeba udělat nesnadná rozhodnutí.

Oprávněně se lze ptát, proč vůbec někdo takovou vágní dohodu považuje za nějaký pokrok. Na Konferenci Organizace spojených národů o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Rio de Janeiru podepsalo 189 zemí, včetně USA, Číny, Indie a všech evropských států, Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, čímž souhlasily se stabilizací skleníkových plynů „na dostatečně nízkou úroveň, která zamezí nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatické soustavy.“

Patnáct let nato to ani jedna země neuskutečnila. Emise skleníkových plynů na osobu v USA, jež byly mezi velkými státy nejvyšší, už když Bush nastoupil do úřadu, vytrvale rostly. Zpráva Bushovy administrativy uniklá v březnu na veřejnost ukázala, že se očekává, že americké emise v příští dekádě porostou bezmála stejně rychle jako v dekádě předchozí. Teď máme ještě jednu dohodu na potřebě udělat to, co tytéž státy přislíbily už před 15 lety. To má být triumf?