Spravedlivá dohoda o změně klimatu

Dohoda o změně klimatu, k níž v Heiligendammu došli lídři G-8, pouze nachystala scénu pro příchod skutečné debaty: jak si rozdělíme ubývající schopnost atmosféry absorbovat naše skleníkové plyny?

Předáci G-8 se dohodli, že budou usilovat o „podstatná“ snížení emisí skleníkových plynů a že věnují „seriózní úvahu“ cíli snížit tyto emise do roku 2050 na polovinu – což byl výsledek, který jako triumf přivítali německá kancléřka Angela Merkelová i britský ministerský předseda Tony Blair. Přesto dohoda nikoho nezavazuje k žádným konkrétním cílům, nejméně ze všech Spojené státy, jejichž prezident George W. Bush už nebude v úřadu, až v roce 2009 bude třeba udělat nesnadná rozhodnutí.

Oprávněně se lze ptát, proč vůbec někdo takovou vágní dohodu považuje za nějaký pokrok. Na Konferenci Organizace spojených národů o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Rio de Janeiru podepsalo 189 zemí, včetně USA, Číny, Indie a všech evropských států, Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, čímž souhlasily se stabilizací skleníkových plynů „na dostatečně nízkou úroveň, která zamezí nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatické soustavy.“

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/WsYvpG5/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.