0

Turecké demokratické terno?

Turecko sice zdánlivě upadlo v USA v nemilost, to se ale může projevit jako skryté požehnání. Irácká válka a na skřipec natažená diplomacie, jež k ní vedla, by mohly vyřešit vnitřní spor Turecka mezi ,,strategickým spojenectvím" s Amerikou a úsilím o vstup do EU.

Loňským listopadovým volbám, které k moci vynesly Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), předcházela rozepře mezi členy tehdejší vládní koalice ohledně schválení reforem požadovaných EU. Některé liberální skupiny této ,,sekulární" koalice vystoupily z vlády a spojily se s islamisty, aby reformy protlačily parlamentem.

Po příchodu k moci se předáci AKP, bývalí islamisté, kteří se proměnili v ,,konzervativní demokraty", energicky zapojili po boku USA, EU a OSN do záležitostí pohybujících se od Kypru po Irák a od práv kurdského jazyka po ostatní lidskoprávní záležitosti v Turecku. Vzhledem k tomu, že AKP na vlastní kůži poznala represivní praktiky tureckého ,,sekulárního" státu a připustila, že lidská práva je třeba chránit ve všech ohledech, ukázala se jako důvěryhodný partner v rozhovoru se Západem. USA, soustředěné na domnělý přízrak ,,střetu civilizací" mezi islámem a Západem, přijaly moderní, Západu přizpůsobenou tvář AKP jako jistou šanci a vybídly EU, aby Turecku umožnila vstup.

Dnes jak ,,konzervativní demokraté", tak liberálové podporují přijetí všech reforem potřebných k získání členství v EU, zatímco odpůrci zahrnují levicové i pravicové krajní nacionalisty a některé skupiny ,,sekulárních" kruhů. Evropané mohli situaci rázně převážit ve prospěch reformátorů, kdyby konečně na loňském prosincovém summitu lídrů EU odměnili snahy proevropských Turků. Namísto toho EU nechala Turecko znovu čekat a odložila oficiální vyjednávání, která by beztak mohla k dovršení spět po celé roky.