0

Den pro planetární spravedlnost

PRINCETON – To, co nedbalou produkcí skleníkových plynů způsobujeme naší planetě, dětem a vnoučatům a chudým lidem, patří k největším mravním špatnostem našeho věku. 24. října se proti této nespravedlnosti můžete postavit.

24. říjen je Den 350. Tento název pochází od počtu částic na milion (ppm) oxidu uhličitého v atmosféře, který bychom podle Jima Hansena, zřejmě nejpřednějšího světového klimatologa, neměli překročit, máme-li se vyvarovat potenciálně katastrofální změně klimatu. Mírou závažnosti našeho problému je, že už teď CO2 dosahuje 386 ppm a každoročně jej o dvě ppm přibývá.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Nutnost snižovat skleníkové plyny začala být čím dál jasnější, když se opakovaně ukázalo, že prognózy globálního oteplování – pranýřované jako „poplašné zprávy“, když se před pouhými několika lety objevily – jsou příliš konzervativní. Blížíme se do bodu, za nímž už nebude návratu, neboť začnou působit zacyklené zpětné vazby a budou planetu nadále ohřívat, ať děláme, co děláme.

Jedním příkladem je tání arktického letu. Před čtyřmi sty let cestovatelé hledali legendární „severovýchodní průliv“ podél severu Evropy a Ruska do Číny. Zjistili, že arktický ledovec je nepřekonatelný a brzy od svého úsilí ustoupili. Letos severovýchodní cestou zdárně proplouvala komerční plavidla.

To je jen jedna z mnoha čerstvých dramatických známek toho, že klima se mění a planeta je teplejší, než po velice dlouhou dobu byla. Arktické vody bez ledu ale nejsou pouhým symptomem globálního oteplování. Jsou zároveň příčinou dalšího oteplování: led a sníh odrážejí sluneční paprsky.

Povrch bez ledu pohltí více tepla ze slunce než s pokrývkou sněhu či ledu. Jinými slovy, tím, že naše emise skleníkových plynů zapříčinily takové oteplení, že taje arktický led, vytvořily smyčku zpětné vazby, která vyvolá další oteplování a tání ledu, i kdybychom hned zítra přestali skleníkové plyny vypouštět.

Další zpětnovazební smyčky představují podobné nebezpečí. V oblastech Sibiře, které se dříve nazývaly „permafrost“, neboť se mělo za to, že půda je zde neustále promrzlá, jsou uvězněna obrovská množství metanu, mimořádně silného skleníkového plynu. Jenže území, která bývala zamrzlá, dnes tají, uvolňují metan, a tak přispívají k dalšímu oteplování – a k dalšímu tání, které uvolňuje další metan.

Rozvojové státy začínají chápat, jak nehorázné je vlastně současné rozložení emisí skleníkových plynů. Na zářijovém summitu OSN o změně klimatu rwandský prezident Paul Kagame poukázal na to, že zatímco vyspělé země mimo Afriku nesou za problém téměř výhradní zodpovědnost, jeho nejhorší důsledky zřejmě dolehnou na Afriku, která má mizivé prostředky na to, aby si s potížemi poradila.

Kagame navrhl, aby byla každé zemi přidělena roční kvóta emisí CO2 a aby rozvojové země, které kvótu nevyčerpají, směly přebytek prodat zemím, které svůj strop překročí. Peníze, jež by rozvojové země takto získaly, by nebyly zahraniční pomocí, ale spíše uznáním toho, že bohaté státy musí zaplatit za to, co si v minulosti jednoduše přisvojily: mnohem větší než spravedlivý díl schopnosti atmosféry vstřebávat naše odpadní plyny.

Srí Lanka si osvojila podobný přístup a za použití studií Mezivládního panelu OSN ke změně klimatu vypočetla, že environmentálně přípustné uhlíkové emise v roce 2008 činily nanejvýš 2172 kilogramů na osobu. Celosvětové emise na hlavu ale ve skutečnosti dosáhly 4700 kilogramů čili více než dvojnásobku přijatelného limitu.

Emise v bohatých zemích přípustnou hranici dalece přesahovaly, kdežto srílanské emise, dosahující 660 kilogramů, byly hluboko pod ní. Srílanská vláda k tomu poznamenala: „Znamená to, že nízkoemisní země jako my nemohou vypouštět víc, protože náš prostor už bez našeho souhlasu spotřebovaly vyspělé země či přední světoví producenti emisí.“

Tato situace představuje křivdu obrovských rozměrů, připomínající dnes zavrhovaný kolonialismus západních mocností v devatenáctém století – a přitom je zřejmě ještě mnohem horší. Práce na odčinění této nespravedlnosti musí začít na schůzce ke změně klimatu, která se v prosinci bude konat v Kodani.

Řada politických lídrů vyjádřila podporu ráznému postupu ve věci změny klimatu, ale to, co většina z nich pokládá za „rázný postup“, nebude stačit na to, abychom se vrátili pod 350 ppm. V některých zemích, včetně Spojených států, existují překážky, které brání podniknutí i velice mírných opatření.

Fake news or real views Learn More

24. října budou lidé bezmála ve všech zemích vyvíjet různé snahy, aby zvýšili povědomí o nutnosti mezinárodní úmluvy s cílem vrátit atmosféru k 350 ppm CO2. Horolezci s transparenty se vydají vysoko do Himalájí, kde tají ledovce, a potápěči zase k australskému Velkému bariérovému útesu, ohroženému změnou klimatu.

Kostelní zvony 350krát odbijí, městy projede 350 cyklistů a na mnoha místech bude vysazeno 350 stromů. Na adrese www.350.org zjistíte, co se děje ve vašem okolí, můžete se přidat anebo tu zveřejnit svůj nápad. Nezůstávejte ale sedět s nadějí, že snažení ostatních bude mít dostatečný vliv. Jednou se vás vnoučata zeptají: cos udělal pro to, aby ses vypořádal s největší morální výzvou své doby?