0

Celní unie pro Balkán

Pád Slobodana Miloševiče nesnáze na Balkáně nevyřešil. Právě naopak – dodává jim na naléhavosti. Jugoslávie byla rozdrobena, ale rozpad není u konce. Vojislav Koštunica byl sice zvolen prezidentem Jugoslávie, ale jeho mandát vychází výlučně z podpory Srbska. Černá Hora, partner a podřízený Srbska v jugoslávské federaci, povětšinou volby bojkotovala a kosovští Albánci je rovnou ignorovali.

Přesto byla Jugoslávie nedávno přijata do OSN. Celá řada problémů přitom zůstává nedořešena: například vztahy mezi Srbskem a Černou Horou či status Kosova (nemluvě o provincii Vojvodina na severu Srbska). Jakékoli řešení – jakýkoli návrh na změnu – zplodí nový konflikt z důvodu střetu nároků na suverenitu.

Jakkoli svůdné může být řešení tohoto rébusu narýsováním nových hranic nebo založením nových entit, nelze jej řešit z pohledu státní suverenity. Tradiční řešení by problémy na Balkáně jen dále protahovalo. Je zapotřebí nového přístupu: Evropská unie by měla využít perspektivy celoevropské integrace jako způsobu k podpoře integrace na regionální úrovni.

Evropská unie by mohla fungovat jako magnet, který spojuje celou Evropu a tím pádem také jednotlivé země regionu. Tato myšlenka se obyvatelům regionu zamlouvá, ale je jen na EU, aby ji uskutečnila. Po útoku sil NATO na Kosovo učinili evropští vedoucí představitelé tento přístup jedním z pilířů vize EU pro Balkán, která je zastřešena Paktem stability, podepsaným na Sarajevském summitu v červenci roku 1999.