7

Krize v plném proudu

MNICHOV – Na chvíli to vypadalo, jako by se úvěrovému programu Evropské centrální banky ve výši bilionu eur, který do evropské bankovní soustavy napumpoval likviditu, podařilo uklidnit globální finanční trhy. Teď už ale úrokové sazby u státních dluhopisů Itálie a Španělska zase rostou a blíží se zhruba 6 %.

Jistěže se nemusí jednat o bod zlomu, za nímž už dluhové břemeno začne být neudržitelné. Vždyť během dekády před zavedením eura úrokové sazby v jižní Evropě zřetelně převyšovaly 10 %. I Německo tedy muselo držitelům dluhopisů platit víc než 6 %. Nicméně trhy jasně signalizují rostoucí obavy, zda Španělsko a Itálie budou ochotné své dluhové břemeno snášet.

Hlavním problémem je Španělsko, kde je úhrn zahraničního dluhu soukromého a veřejného sektoru vyšší než v Řecku, Portugalsku, Irsku a Itálii dohromady, a podobně jako v Řecku nemá daleko ke 100 % HDP (přesně jde o 93 %). Čtvrtina pracovních sil a polovina mladých lidí ve Španělsku je bez práce, což odráží ztrátu konkurenční schopnosti země v důsledku bubliny realit, již v předkrizovém období nafoukly laciné úvěry v eurech. Současný deficit běžného účtu se drží na 3,5 % HDP, navzdory recesí vyvolanému poklesu importu, zatímco ekonomická kontrakce zapříčiní, že Španělsko opět nesplní svůj cíl rozpočtového schodku.

Španělský dluh vůči zúčtovacímu systému ECB TARGET se navíc mezi únorem a březnem zvýšil o 55 miliard eur, protože bylo nutné kompenzovat kapitálové odlivy v této výši. Od července 2011 španělský dluh vůči TARGET narostl o 199 miliard eur. Odliv kapitálu je v plném proudu, přičemž více než vyrovnává přílivy z let 2008-2010. Kumulativní úhrn od počátku prvního roku krize (2008) znamená, že Španělsko celý svůj deficit běžného účtu financovalo tištěním peněz.