0

Chladné počty o globálním oteplování

Britská vláda nedávno vydala dosud nejobsáhlejší studii ekonomických nákladů a rizik plynoucích z globálního oteplování, jakož i opatření, která by mohla snížit emise skleníkových plynů, v naději, že se tak podaří odvrátit nejhrozivější dopady. Zpráva sepsaná pod vedením sira Nicholase Sterna z London School of Economics, jenž mě vystřídal ve funkci hlavního ekonoma Světové banky, dává jasně najevo, že otázkou již není, zda si můžeme dovolit proti globálnímu oteplování něco dělat, nýbrž zda si můžeme dovolit nedělat proti němu nic.

Zpráva navrhuje agendu, jejíž náklady by se rovnaly pouhému 1% roční spotřeby, ale ušetřily by světu rizikové ekvivalentní náklady, které jsou pětinásobně vyšší. Uváděné náklady globálního oteplování přesahují údaje z předchozích studií, protože Sternova zpráva bere v úvahu množící se důkazy, že globální oteplování je nesmírně složitý a nelineární proces, takže existuje nezanedbatelná pravděpodobnost, že může postupovat mnohem rychleji, než se až dosud předpokládalo, a jeho rozsah může být oproti dosavadním předpokladům daleko vyšší.

Je dokonce možné, že studie ještě náklady značně podhodnocuje: klimatické změny totiž mohou vést například k větší variabilitě počasí, možnému zmizení nebo významné změně Golfského proudu – což je hrozba zejména pro Evropu – a šíření nemocí.

Když jsem se v roce 1995 účastnil Mezivládního panelu o klimatických změnách – vědecké skupině, která periodicky vyhodnocuje poznatky o globálním oteplování –, existovaly přesvědčivé důkazy, že koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se od počátku průmyslové revoluce výrazně zvýšila, že k tomuto zvýšení významně přispěla lidská činnost a že to bude mít hluboké dopady na podnebí a hladinu moří. Jen málokdo však tehdy tušil, že například na severním pólu budou tát ledovce tak rychle, jak se dnes podle všeho děje.