Měnit ústavu je vždycky riskantní. Je to ovšem vyloženě nebezpečné, pokud je cílem prospěch jednoho jediného člověka. A jestliže se prezident dobrovolně rozhodne omezit moc svého úřadu, můžete si být jisti, že má něco za lubem.
Právě to se dnes děje na Ukrajině, kde prezident Leonid Kučma navrhuje hodit náš prezidentský systém do koše a nahradit jej podivnou odrůdou parlamentního systému, kterou sám zosnoval. Ne, nestalo se, že by Kučma náhle konvertoval k názoru, že parlamentní demokracie jsou lepší než demokracie prezidentské. Kučma chce změnit ukrajinskou ústavu výhradně proto, aby udržel moc ve svých rukou.
Dnes Kučma vládne jako všemocný prezident. Jeho volební období ovšem končí příští rok a on nemůže znovu kandidovat. Místo aby důstojně odešel do důchodu, jak to běžně dělávají prezidenti od Billa Clintona po Borise Jelcina, Kučma chce změnit ústavu, aby se stal všemocným premiérem, který nikdy nebude muset čelit limitu délky pobytu v úřadu.
Ústava samozřejmě nemá sloužit k zachování statutu quo, jestliže je daný stav prohnilý. Pokud je to zapotřebí, ústava může a měla by vyjít vstříc reformě.
Silný prezident ovšem neznamená pro Ukrajinu nutně zlo. Během naší trýznivé postkomunistické přeměny je nezbytné, aby vláda dokázala rázně jednat. Chcete-li měnit systém, který se v ukrajinských poměrech jeví jako nejvhodnější, musíte pro to mít dobrý důvod.
Prezident Ukrajiny je oprávněn jmenovat a propustit premiéra, rozpustit podle uvážení parlament a prostřednictvím výnosů vládnout, jestliže usoudí, že jsou ohroženy státní instituce. Den co den v rukou drží ovládací páky všech aspektů vlády. Takto mocný Caesar musí být bez poskvrny.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
To Kučma není. Právě naopak - prohnilá na Ukrajině není ústava, ale prezident, jehož tíží obvinění z korupce a příprav vražd novinářů a jemuž se ostatní světoví lídři vyhýbají.
Kučma je coby prezident až groteskně neoblíbený. Větší podpoře se před svým pádem těšil i Slobodan Miloševič v Jugoslávii. Kučma tedy ví, že se nemůže spolehnout na to, že by si nástupce sám vybral jako Jelcin v Rusku.
Když si Kučma není schopen zajistit krotkého prezidentského nástupce, rozhodl se pro to, co nazývá ,,parlamentní republikou" se slabým prezidentem a mocným ministerským předsedou. Parlament, který si představuje, je ovšem mutant, jehož prostřednictvím bude za fasádou parlamentní demokracie pokračovat autoritářská vláda kriminálních klanů, jež Kučma ovládá.
Lidé příliš rychle zapomínají na Ukrajinu, na tuto velikou zemi u zítřejší hranice rozšířené Evropské unie. Avšak jakýkoli pokus o prodloužení Kučmovy vlády vytvoří takový politický zmatek, že nadále už nebude absurdní si myslet, že by Ukrajina mohla jít ve stopách Běloruska a Balkánu počátku 90. let a směřovat k naprosté diktatuře a chaosu.
Ve skutečnosti by se tento scénář mohl odvíjet ještě horším směrem, neboť Rusko zřejmě nebude nečinně přihlížet, jak se Ukrajina rozpadá. Za takových okolností se zdá pravděpodobnou nějaká forma intervence. Znovu Ukrajinu pohltit by si ovšem dovolilo jedině Rusko imperiální. Ovšem imperiální Rusko nemůže být demokratickým Ruskem. Kučma tedy neohrožuje svobodu a lidská práva jenom na Ukrajině, ale je vlastně nebezpečím i pro ruskou demokracii.
Naštěstí právě nadchází nejvhodnější okamžik, kdy Západ - a zejména EU - může postrčit Ukrajinu dál od propasti. Vzhledem k tomu, že se příští rok na jaře EU rozšíří, všichni Ukrajinci se obávají, že jejich zemi odřízne od nejvýchodnější hranice Polska a unie nová zeď.
Ačkoliv udržet na Ukrajině demokratické zřízení je především úkol pro Ukrajince, EU jim může pomoci, jestliže učiní praktické kroky, které Ukrajincům dodají důvěru v to, že nebudou odtrženi od zbytku Evropy. Dvě možné pobídky tvoří velkorysý vízový režim a využití rozvojových fondů na Ukrajině, které přinesou prospěch zchudlému východnímu Polsku. Obě by ovšem měly být uděleny pod podmínkou, že Kučma nechá ústavu i demokracii země na pokoji.
Evropská unie by si neměla dělat starosti, že zasahuje do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Vždyť jen málo váhala, když před několika lety upozornila jeden z členských států, totiž Rakousko, že má blaho demokracie v zemi ostře pod dohledem. Vzpurný Kučma si mnohem víc zaslouží, aby Evropa zavedla opatření, která si od něj vynutí slušné chování.
Obdobně platí, že USA by měly být ostražité vzhledem ke Kučmově rozhodnutí vyslat vojáky do Iráku. Nemůže přece dojít k tomu, že by se americká věrnost demokracii na Ukrajině nechala tak cynicky uplatit.
Ukrajinská vláda, jež by byla skutečně schopná vládnout, by měla usilovat o přijetí evropských zákonů a norem přesně tak, jak to učinily země, jež se chystají do EU vstoupit, a tím napomoci vyčištění nepoctivého systému, kde se tak daří Kučmovým zločineckým přítelíčkům. Ústavu je nutné reformovat, ale nikoli přesouvat moc z jednoho nezodpovědného vůdce na jiného. Zapotřebí je jasně přezkoumat svévolná pravidla a vnést transparentnost do rozhodovacích procesů.
Nikdo by neměl pochybovat o tom, že Kučma zamýšlí zůstat u moci, ať se děje co se děje. Méně jisté je to, zda se bude cítit dostatečně bezpečný, aby uspořádal prezidentské volby (nebo nějaké jiné volby), jestliže nebude mít možnost změnit ústavu tak, aby si pokračování své destruktivní vlády pojistil. Konec konců, zdiskreditovaný není ukrajinský ústavní pořádek, ale prezident Kučma.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Many countries’ recent experiences show that boosting manufacturing employment is like chasing a fast-receding target. Automation and skill-biased technology have made it extremely unlikely that manufacturing can be the labor-absorbing activity it once was, which means that the future of “good jobs” must be created in services.
shows why policies to boost employment in the twenty-first century ultimately must focus on services.
Minxin Pei
doubts China’s government is willing to do what is needed to restore growth, describes the low-tech approaches taken by the country’s vast security apparatus, considers the Chinese social-credit system’s repressive potential, and more.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
Měnit ústavu je vždycky riskantní. Je to ovšem vyloženě nebezpečné, pokud je cílem prospěch jednoho jediného člověka. A jestliže se prezident dobrovolně rozhodne omezit moc svého úřadu, můžete si být jisti, že má něco za lubem.
Právě to se dnes děje na Ukrajině, kde prezident Leonid Kučma navrhuje hodit náš prezidentský systém do koše a nahradit jej podivnou odrůdou parlamentního systému, kterou sám zosnoval. Ne, nestalo se, že by Kučma náhle konvertoval k názoru, že parlamentní demokracie jsou lepší než demokracie prezidentské. Kučma chce změnit ukrajinskou ústavu výhradně proto, aby udržel moc ve svých rukou.
Dnes Kučma vládne jako všemocný prezident. Jeho volební období ovšem končí příští rok a on nemůže znovu kandidovat. Místo aby důstojně odešel do důchodu, jak to běžně dělávají prezidenti od Billa Clintona po Borise Jelcina, Kučma chce změnit ústavu, aby se stal všemocným premiérem, který nikdy nebude muset čelit limitu délky pobytu v úřadu.
Ústava samozřejmě nemá sloužit k zachování statutu quo, jestliže je daný stav prohnilý. Pokud je to zapotřebí, ústava může a měla by vyjít vstříc reformě.
Silný prezident ovšem neznamená pro Ukrajinu nutně zlo. Během naší trýznivé postkomunistické přeměny je nezbytné, aby vláda dokázala rázně jednat. Chcete-li měnit systém, který se v ukrajinských poměrech jeví jako nejvhodnější, musíte pro to mít dobrý důvod.
Prezident Ukrajiny je oprávněn jmenovat a propustit premiéra, rozpustit podle uvážení parlament a prostřednictvím výnosů vládnout, jestliže usoudí, že jsou ohroženy státní instituce. Den co den v rukou drží ovládací páky všech aspektů vlády. Takto mocný Caesar musí být bez poskvrny.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
To Kučma není. Právě naopak - prohnilá na Ukrajině není ústava, ale prezident, jehož tíží obvinění z korupce a příprav vražd novinářů a jemuž se ostatní světoví lídři vyhýbají.
Kučma je coby prezident až groteskně neoblíbený. Větší podpoře se před svým pádem těšil i Slobodan Miloševič v Jugoslávii. Kučma tedy ví, že se nemůže spolehnout na to, že by si nástupce sám vybral jako Jelcin v Rusku.
Když si Kučma není schopen zajistit krotkého prezidentského nástupce, rozhodl se pro to, co nazývá ,,parlamentní republikou" se slabým prezidentem a mocným ministerským předsedou. Parlament, který si představuje, je ovšem mutant, jehož prostřednictvím bude za fasádou parlamentní demokracie pokračovat autoritářská vláda kriminálních klanů, jež Kučma ovládá.
Lidé příliš rychle zapomínají na Ukrajinu, na tuto velikou zemi u zítřejší hranice rozšířené Evropské unie. Avšak jakýkoli pokus o prodloužení Kučmovy vlády vytvoří takový politický zmatek, že nadále už nebude absurdní si myslet, že by Ukrajina mohla jít ve stopách Běloruska a Balkánu počátku 90. let a směřovat k naprosté diktatuře a chaosu.
Ve skutečnosti by se tento scénář mohl odvíjet ještě horším směrem, neboť Rusko zřejmě nebude nečinně přihlížet, jak se Ukrajina rozpadá. Za takových okolností se zdá pravděpodobnou nějaká forma intervence. Znovu Ukrajinu pohltit by si ovšem dovolilo jedině Rusko imperiální. Ovšem imperiální Rusko nemůže být demokratickým Ruskem. Kučma tedy neohrožuje svobodu a lidská práva jenom na Ukrajině, ale je vlastně nebezpečím i pro ruskou demokracii.
Naštěstí právě nadchází nejvhodnější okamžik, kdy Západ - a zejména EU - může postrčit Ukrajinu dál od propasti. Vzhledem k tomu, že se příští rok na jaře EU rozšíří, všichni Ukrajinci se obávají, že jejich zemi odřízne od nejvýchodnější hranice Polska a unie nová zeď.
Ačkoliv udržet na Ukrajině demokratické zřízení je především úkol pro Ukrajince, EU jim může pomoci, jestliže učiní praktické kroky, které Ukrajincům dodají důvěru v to, že nebudou odtrženi od zbytku Evropy. Dvě možné pobídky tvoří velkorysý vízový režim a využití rozvojových fondů na Ukrajině, které přinesou prospěch zchudlému východnímu Polsku. Obě by ovšem měly být uděleny pod podmínkou, že Kučma nechá ústavu i demokracii země na pokoji.
Evropská unie by si neměla dělat starosti, že zasahuje do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Vždyť jen málo váhala, když před několika lety upozornila jeden z členských států, totiž Rakousko, že má blaho demokracie v zemi ostře pod dohledem. Vzpurný Kučma si mnohem víc zaslouží, aby Evropa zavedla opatření, která si od něj vynutí slušné chování.
Obdobně platí, že USA by měly být ostražité vzhledem ke Kučmově rozhodnutí vyslat vojáky do Iráku. Nemůže přece dojít k tomu, že by se americká věrnost demokracii na Ukrajině nechala tak cynicky uplatit.
Ukrajinská vláda, jež by byla skutečně schopná vládnout, by měla usilovat o přijetí evropských zákonů a norem přesně tak, jak to učinily země, jež se chystají do EU vstoupit, a tím napomoci vyčištění nepoctivého systému, kde se tak daří Kučmovým zločineckým přítelíčkům. Ústavu je nutné reformovat, ale nikoli přesouvat moc z jednoho nezodpovědného vůdce na jiného. Zapotřebí je jasně přezkoumat svévolná pravidla a vnést transparentnost do rozhodovacích procesů.
Nikdo by neměl pochybovat o tom, že Kučma zamýšlí zůstat u moci, ať se děje co se děje. Méně jisté je to, zda se bude cítit dostatečně bezpečný, aby uspořádal prezidentské volby (nebo nějaké jiné volby), jestliže nebude mít možnost změnit ústavu tak, aby si pokračování své destruktivní vlády pojistil. Konec konců, zdiskreditovaný není ukrajinský ústavní pořádek, ale prezident Kučma.