0

Konzervativní Evropa

Minulý týden se v Berlíně setkali Tony Blair, Jacques Chirac a Gerhard Schröder. Odjížděli se závazkem, že oživí růst Evropy. Tenhle prázdný slib jsme neslyšeli poprvé.

Evropská unie nepotřebuje sliby, ale nový směr. To říkám jako šéf strany, která vždy stála v čele britského angažmá v Evropě. Na počátku 60. let jako první podala žádost o členství konzervativní vláda. V roce 1973 konzervativní vláda dovedla Velkou Británii do Evropského hospodářského společenství. Margaret Thatcherová spolupracovala roku 1986 s Jacquesem Delorsem na vytvoření jednotného trhu.

Nemám tedy pochyb o tom, že Británie musí v unii zůstat vlivnou zemí. Avšak britská politika vůči EU mnohokrát nevedla ke zlepšení, nýbrž ke zhoršení vztahů mezi členskými státy. Naší tradiční reakcí na nové iniciativy EU často bylo novinkám odporovat, hlasovat proti nim, v hlasování podlehnout a pak je rozmrzele přijmout a vinu svalovat na všechny kolem. Mnozí Evropané už mají britských vet po krk. A já také.

Existují samozřejmě základní požadavky, které musí všechny členské státy přijmout. Nejpřednější jsou čtyři svobody jednotného trhu: volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Jednotný trh ale nevyžaduje jednotnou sociální ani průmyslovou politiku a už vůbec ne jednotnou daňovou politiku. Možnost jednotlivých zemí uskutečňovat v těchto oblastech vlastní politiky posiluje konkurenční schopnost. Prosadí-li se jednotné normy, Evropa bude nadále zaostávat, neboť členské státy budou přesouvat své výdaje na sousedy.