NEW YORK – Iniciativa G8 na podporu zemědělství drobných rolníků ve výši 20 miliard dolarů, zahájená na nedávném summitu skupiny v italské L’Aquile, má potenciál stát se historickým průlomem v boji proti hladovění a krajní chudobě. Při seriózním hospodaření s těmito novými prostředky v Africe prudce vzroste potravinová produkce. Nová iniciativa by se v kombinaci s dalšími snahami v oblastech zdravotnictví, školství a infrastruktury mohla stát prozatím největším krokem k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí, mezinárodně smluvené snahy do roku 2015 snížit o polovinu krajní chudobu, nemocnost a hladovění.
V letech 2002-2006 jsem pro tehdejšího generálního tajemníka OSN Kofiho Annana vedl Projekt tisíciletí Organizace spojených národů, jehož cílem bylo dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Jedním z úhelných kamenů projektu byli „drobní zemědělci“, tedy rolnické rodiny v Africe, Latinské Americe a Asii, pracující na farmách do velikosti kolem jednoho hektaru. Patří k nejchudším domácnostem na světě a paradoxně též k nejhladovějším, třebaže jsou sami producenty potravin.
Hladovějí, protože není v jejich možnostech pořídit si vysoce výnosná osiva, hnojiva, zavlažovací zařízení a další nástroje potřebné ke zvýšení produktivity. Jejich výstup je tudíž chabý a nedostačuje jim ani na prosté živobytí. Jejich chudoba je příčinou nízké zemědělské produktivity a nízká zemědělská produktivita zase zesiluje jejich chudobu. Je to bludný kruh, odborně nazývaný past chudoby.
Pracovní skupina Projektu tisíciletí OSN pro problematiku hladovění, vedená dvěma předními světovými vědci, M. S. Swaminathanem a Pedrem Sanchezem, přezkoumala, jak tento bludný kruh rozetnout. Pracovní skupina dospěla k závěru, že kdyby se drobným rolníkům dostalo pomoci ve formě zemědělských vstupů, Afrika by mohla výrazně zvýšit svou potravinovou produkci. Projekt tisíciletí doporučil na tento účel výrazně navýšit globální financování. Na základě této práce a souvisejících vědeckých poznatků Annan v roce 2004 spustil výzvu k africké zelené revoluci, založené na rozšířeném partnerství mezi Afrikou a dárcovskými zeměmi.
Mnozí z nás, především současný generální tajemník OSN Pan Ki-mun, pilně usilují o to, aby se tato možnost otevřela, přičemž Pan opakovaně zdůraznil obzvláštní naléhavost, která plyne z celosvětové potravinové, finanční a energetické krize posledních dvou let. Prohlášení G8 je odrazem těchto letitých snah a samozřejmě také podpory plynoucí z vůdčí úlohy amerického prezidenta Baracka Obamy, španělského premiéra Josého Luise Zapatera, australského premiéra Kevina Rudda, prezidenta Světové banky Roberta Zoellicka, evropského komisaře Louise Michela, evropského poslance Thijse Bermana a dalších.
Zásadní je teď zajistit, aby se této snaze dařilo. Ponaučení z dějin jsou jasná. Poskytnout drobným zemědělcům osivo a hnojivo za silně dotované ceny (či v některých případech zdarma) přináší trvalé výsledky. Nejenže v krátkodobém výhledu vzroste potravní výtěžek sklizní, ale rolnické domácnosti svých vyšších výdělků a lepšího zdravotního stavu využijí k hromadění rozličných aktiv: peněžních zůstatků, půdních živin, hospodářských zvířat a zdraví a vzdělání svých dětí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Takto posílená aktiva zase umožní fungování místních úvěrových trhů, například finančnictví na mikroúrovni. Zemědělci budou schopni si vstupy zakoupit, a to buď z vlastních peněz, anebo z prostředků vypůjčených na základě své zlepšené úvěrové schopnosti.
Dnes už sice bylo dosaženo konsenzu na nutnosti pomoci rolníkům, ale překážky přetrvávají. Snad největším rizikem je, že teď o sebe zakopávají „byrokratické aparáty pomoci“ ve snaze dostat se k oněm 20 miliardám dolarů, takže velkou část spolykají schůzky, odborné konzultace, režijní výdaje, reporty a další schůzky. „Partnerství“ dárců se samo o sobě může stát nákladným cílem a jen zdrží skutečnou aktivitu.
Pokud dárcovské vlády skutečně stojí o výsledky, měly by peníze odejmout oněm přinejmenším třiceti samostatným aparátům pomoci a koncentrovat je do jednoho nebo dvou míst, přičemž těmi nejlogičtějšími místy by byla Světová banka se sídlem Washingtonu a Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD) se sídlem v Římě. Účtem s několika miliardami dolarů by pak disponovala jedna z těchto agentur, případně obě.
Vlády z regionů sužovaných hladem, zejména z Afriky, by pak předkládaly národní akční plány předestírající podrobnosti toho, jak hodlají prostředky od dárců využít na nákup vysoce výnosných osiv, hnojiv, zavlažování, zemědělských nástrojů, skladovacích sil a místního poradenství pro chudé rolníky. Národní plány by přezkoumal nezávislý expertní tým, aby ověřil jejich vědeckou a manažerskou soudržnost. Za předpokladu, že by plán obstál, peníze na jeho podporu by byly urychleně vyplaceny. Poté by se každý národní plán monitoroval, kontroloval a hodnotil.
Tento přístup je přímočarý, efektivní, zodpovědný a vědecky důkladný. V poslední době právě tento přístup použily dvě úspěšné iniciativy: Globální aliance v oblasti vakcín a imunizace, která s úspěchem zajišťuje imunizaci malých dětí, a Globální fond pro boj proti AIDS, TBC a malárii, který podporuje národní akční plány k potírání těchto vražedných nemocí. Obě v uplynulém desetiletí zachránily miliony životů a vydláždily cestu pro nové, účinnější a vědecky vhodnější metody rozvojové pomoci.
Není divu, že řada orgánů OSN a agentur rozvojové pomoci v bohatých zemích proti tomuto přístupu brojí. Velice často jde spíš o obranu vlastního dvorečku než o zápas za co nejefektivnější urychlení pomoci pro chudé. Budou-li se Obama, Rudd, Zapatero a další lídři s myšlením upřeným do budoucna závazky ze summitu G8 nadále zabývat a budou-li trvat na tom, aby pomoc skutečně fungovala, mohou tudíž dokázat velké věci. Je nutné obejít byrokratické aparáty, aby se pomoc dostala tam, kde je jí třeba: na půdu obdělávanou nejchudšími rolnickými rodinami na světě.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Iniciativa G8 na podporu zemědělství drobných rolníků ve výši 20 miliard dolarů, zahájená na nedávném summitu skupiny v italské L’Aquile, má potenciál stát se historickým průlomem v boji proti hladovění a krajní chudobě. Při seriózním hospodaření s těmito novými prostředky v Africe prudce vzroste potravinová produkce. Nová iniciativa by se v kombinaci s dalšími snahami v oblastech zdravotnictví, školství a infrastruktury mohla stát prozatím největším krokem k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí, mezinárodně smluvené snahy do roku 2015 snížit o polovinu krajní chudobu, nemocnost a hladovění.
V letech 2002-2006 jsem pro tehdejšího generálního tajemníka OSN Kofiho Annana vedl Projekt tisíciletí Organizace spojených národů, jehož cílem bylo dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Jedním z úhelných kamenů projektu byli „drobní zemědělci“, tedy rolnické rodiny v Africe, Latinské Americe a Asii, pracující na farmách do velikosti kolem jednoho hektaru. Patří k nejchudším domácnostem na světě a paradoxně též k nejhladovějším, třebaže jsou sami producenty potravin.
Hladovějí, protože není v jejich možnostech pořídit si vysoce výnosná osiva, hnojiva, zavlažovací zařízení a další nástroje potřebné ke zvýšení produktivity. Jejich výstup je tudíž chabý a nedostačuje jim ani na prosté živobytí. Jejich chudoba je příčinou nízké zemědělské produktivity a nízká zemědělská produktivita zase zesiluje jejich chudobu. Je to bludný kruh, odborně nazývaný past chudoby.
Pracovní skupina Projektu tisíciletí OSN pro problematiku hladovění, vedená dvěma předními světovými vědci, M. S. Swaminathanem a Pedrem Sanchezem, přezkoumala, jak tento bludný kruh rozetnout. Pracovní skupina dospěla k závěru, že kdyby se drobným rolníkům dostalo pomoci ve formě zemědělských vstupů, Afrika by mohla výrazně zvýšit svou potravinovou produkci. Projekt tisíciletí doporučil na tento účel výrazně navýšit globální financování. Na základě této práce a souvisejících vědeckých poznatků Annan v roce 2004 spustil výzvu k africké zelené revoluci, založené na rozšířeném partnerství mezi Afrikou a dárcovskými zeměmi.
Mnozí z nás, především současný generální tajemník OSN Pan Ki-mun, pilně usilují o to, aby se tato možnost otevřela, přičemž Pan opakovaně zdůraznil obzvláštní naléhavost, která plyne z celosvětové potravinové, finanční a energetické krize posledních dvou let. Prohlášení G8 je odrazem těchto letitých snah a samozřejmě také podpory plynoucí z vůdčí úlohy amerického prezidenta Baracka Obamy, španělského premiéra Josého Luise Zapatera, australského premiéra Kevina Rudda, prezidenta Světové banky Roberta Zoellicka, evropského komisaře Louise Michela, evropského poslance Thijse Bermana a dalších.
Zásadní je teď zajistit, aby se této snaze dařilo. Ponaučení z dějin jsou jasná. Poskytnout drobným zemědělcům osivo a hnojivo za silně dotované ceny (či v některých případech zdarma) přináší trvalé výsledky. Nejenže v krátkodobém výhledu vzroste potravní výtěžek sklizní, ale rolnické domácnosti svých vyšších výdělků a lepšího zdravotního stavu využijí k hromadění rozličných aktiv: peněžních zůstatků, půdních živin, hospodářských zvířat a zdraví a vzdělání svých dětí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Takto posílená aktiva zase umožní fungování místních úvěrových trhů, například finančnictví na mikroúrovni. Zemědělci budou schopni si vstupy zakoupit, a to buď z vlastních peněz, anebo z prostředků vypůjčených na základě své zlepšené úvěrové schopnosti.
Dnes už sice bylo dosaženo konsenzu na nutnosti pomoci rolníkům, ale překážky přetrvávají. Snad největším rizikem je, že teď o sebe zakopávají „byrokratické aparáty pomoci“ ve snaze dostat se k oněm 20 miliardám dolarů, takže velkou část spolykají schůzky, odborné konzultace, režijní výdaje, reporty a další schůzky. „Partnerství“ dárců se samo o sobě může stát nákladným cílem a jen zdrží skutečnou aktivitu.
Pokud dárcovské vlády skutečně stojí o výsledky, měly by peníze odejmout oněm přinejmenším třiceti samostatným aparátům pomoci a koncentrovat je do jednoho nebo dvou míst, přičemž těmi nejlogičtějšími místy by byla Světová banka se sídlem Washingtonu a Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD) se sídlem v Římě. Účtem s několika miliardami dolarů by pak disponovala jedna z těchto agentur, případně obě.
Vlády z regionů sužovaných hladem, zejména z Afriky, by pak předkládaly národní akční plány předestírající podrobnosti toho, jak hodlají prostředky od dárců využít na nákup vysoce výnosných osiv, hnojiv, zavlažování, zemědělských nástrojů, skladovacích sil a místního poradenství pro chudé rolníky. Národní plány by přezkoumal nezávislý expertní tým, aby ověřil jejich vědeckou a manažerskou soudržnost. Za předpokladu, že by plán obstál, peníze na jeho podporu by byly urychleně vyplaceny. Poté by se každý národní plán monitoroval, kontroloval a hodnotil.
Tento přístup je přímočarý, efektivní, zodpovědný a vědecky důkladný. V poslední době právě tento přístup použily dvě úspěšné iniciativy: Globální aliance v oblasti vakcín a imunizace, která s úspěchem zajišťuje imunizaci malých dětí, a Globální fond pro boj proti AIDS, TBC a malárii, který podporuje národní akční plány k potírání těchto vražedných nemocí. Obě v uplynulém desetiletí zachránily miliony životů a vydláždily cestu pro nové, účinnější a vědecky vhodnější metody rozvojové pomoci.
Není divu, že řada orgánů OSN a agentur rozvojové pomoci v bohatých zemích proti tomuto přístupu brojí. Velice často jde spíš o obranu vlastního dvorečku než o zápas za co nejefektivnější urychlení pomoci pro chudé. Budou-li se Obama, Rudd, Zapatero a další lídři s myšlením upřeným do budoucna závazky ze summitu G8 nadále zabývat a budou-li trvat na tom, aby pomoc skutečně fungovala, mohou tudíž dokázat velké věci. Je nutné obejít byrokratické aparáty, aby se pomoc dostala tam, kde je jí třeba: na půdu obdělávanou nejchudšími rolnickými rodinami na světě.