0

Lepší způsob, jak snížit jaderná rizika

Když jsem v roce 1977 působil v administrativě prezidenta Jimmyho Cartera na ministerstvu zahraničí, byl jsem vyslán do Indie, abych její vedoucí činitele odradil od vývoje jaderné bomby. Moji hostitelé opáčili, že potřebují udržet tempo s Čínou. Prohlásil jsem, že jejich krok bude nevyhnutelně následovat Pákistán a svět se stane méně bezpečným.

Indie slíbila, že nebude své zbrojní technologie vyvážet. Pokud je nám známo, její představitelé zatím drží slovo. Odhalení o síti pašeráků jaderných zbraní, kterou organizoval otec pákistánské jaderné bomby A. K. Chán, však potvrzují nebezpečí, které jsem v té době předvídal. Někteří lidé označují existenci Chánovy sítě za snahu o rozšíření „islámské bomby", ale vzhledem k tomu, že na seznamu příjemců figurovala spolu s Libyí a Íránem i Severní Korea, by bylo trefnější označit ji spíše za bombu korupční.

Jak dokládají události v Pákistánu, šíření jaderných technologií nezvyšuje stabilitu plynoucí z vzájemného zastrašování. Spíše zvětšuje pravděpodobnost korupčního úniku, díky němuž mohou získat teroristické skupiny přístup k jaderným zbraním. Všichni jsou pak více ohroženi. Jakákoliv patologická skupina extremistů by dokázala zničit Dillí, Tokio, Paříž nebo kterékoliv jiné město podle svého uvážení.

Pozornost světa se nyní soustřeďuje na Írán jakožto jednoho z příjemců pákistánských technologií a zemi, která zřejmě nejdychtivěji prahne po vytvoření vlastního jaderného arzenálu. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) začal Írán loni v srpnu obohacovat uran na pilotní centrifuze a buduje rozsáhlejší podzemní komplexy na obohacování uranu.