0

Lepší a bezpečnější Evropa

Pro mnoho lidí, mě v to počítaje, je rozšíření Severoatlantické aliance - mimo jiné také o bývalé sovětské republiky Estonsko, Lotyšsko a Litvu - splněním nemožného snu. Když se myšlenka členství pobaltských republik asi před deseti lety poprvé objevila, bral ji vážně málokdo. Vážnou překážkou bylo až donedávna Rusko, které své takzvané "blízké zahraničí" považovalo za zónu svého zvláštního zájmu a vlivu.

Rozšíření NATO dává jasně najevo, že žádná země v nové Evropě nemůže být vnímána jako "zóna" jiné země. Pro tři malé pobaltské republiky je rozšíření zárukou, že noční můra v podobě okupace velkými sousedy (Hitlerovou třetí říší a Stalinovým Sovětským svazem), kterou musely celé půlstoletí snášet, se nebude opakovat. Revanšistickým tendencím vůči Pobaltí byla v Rusku učiněna přítrž: Evropa se tak stala bezpečnějším místem a Rusku bylo pomoženo v jeho změnit se z impéria v národní stát.

Rozšířením vznikne i lepší Evropa, protože rozšířením se zvětší území, skládající se ze zemí, které jsou zavázány politickým hodnotám Severoatlantické aliance, jako jsou například práva jednotlivce a práva menšin. Hodnotu této politické stránky rozšíření NATO už snad Rusko naštěstí chápe.

A dělá dobře. Rozšíření NATO není "expanzí", jež by pro Rusko či jiné země usilující o demokratické politické reformy byla hrozbou. Právě naopak. Rozšíření smétá obavy - ať už skutečné či smyšlené - početných rusky mluvících menšin, které dnes žijí mimo Rusko v bývalých sovětských republikách. Občanská práva ruských menšin v pobaltských republikách i jinde jsou teď zakotveny v právním řádu, zhusta i díky požadavkům Aliance.