18

Strategie evropského návratu

STOCKHOLM/MADRID – Když papež František vystoupil loni v listopadu v Evropském parlamentu, přirovnal Evropskou unii k babičce – k příjemné ženě s bohatými zkušenostmi, která však postrádá vitalitu a energii z mládí. Je načase, prohlásil František, aby vedoucí představitelé EU odhodili svou ospalou image, uvědomili si, jakým strategickým výzvám Evropa čelí, a stanovili jasnou politiku jejich řešení.

Připusťme, že papežova charakteristika byla v některých ohledech znepokojivě přesná. Navzdory zdánlivé malátnosti si však Evropa udržuje některé důležité silné stránky. Je centrem špičkových myšlenek a inovací, domovem některých nejkonkurenceschopnějších regionů a průmyslových odvětví na světě, a co je možná nejimpozantnější, vybudovala společenství a trh čítající půl miliardy lidí.

Svět se však mění: globální události, ekonomické i jiné, stále více ovlivňuje asijsko-pacifický region. Transpacifické partnerství (TPP) – v jehož rámci mají Spojené státy a dalších 11 zemí vytvořit megaregionální zónu volného obchodu – s největší pravděpodobností tento posun ještě urychlí (tím spíše, pokud se k partnerství nakonec připojí i Čína). A přestože TPP bude ještě muset překonat řadu překážek, než dojde k finalizaci dohody, jeho potenciál ke zvýšení hospodářské síly Asie nelze podceňovat.

Evropa musí pracovat na zajištění svého postavení v novém světovém řádu – počínaje rozšířením svých obchodních a investičních vazeb na USA. Problém je v tom, že zatímco jednání o TPP postupují, rozhovory o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi EU a USA zabředly do tak hlubokých domácích sporů, že celý projekt možná skončí u ledu.