0

Proč čekat na euro?

Přestože k rozšíření EU na východ zatím nedošlo, začíná se už diskutovat o tom, co bude potom: kdy by měly noví, převážně postkomunističtí členové přijmout euro. Pokud vyhoví ustanovením Maastrichtské smlouvy o Evropské měnové unii (EMU) - a nebudou-li vůči nim uplatněna přísnější kritéria -, bude hlavní otázkou to, zda by nové země s ohledem na možné výhody a přínosy měly na členství v ní spěchat nebo raději počkat.

Hned zkraje je třeba říci, že pokud se země bude snažit o okamžitý vstup do EMU, předpokládá tím ambicióznější fiskální a strukturální program než v případě, kdy by vstup o chvíli odložila. Okamžitý vstup do EMU by jinak byl prázdným gestem.

Troufám si tvrdit, že okamžité přistoupení k euru je nejen možné, ale i vhodné oddálit. Okamžitým přistoupením zde rozumím nejkratší přípustnou dobu - tj. dva roky poté, co nový člen podřídí svou měnovou politiku daňovým a měnovým omezením kurzovního mechanismu (ERM II). Předpokládáme-li přistoupení jak k EU, tak k ERM II v roce 2004, mohli by noví členové vstoupit do eurozóny někdy kolem roku 2006.

Je to reálné? Většina kandidátských zemí už teď dosáhla vysokého stupně strukturálního přiblížení k EU. Nárůst exportu do zemí Evropské unie se datuje od roku 1991, kdy si rozpad RVHP vynutil radikální reorientaci obchodu na Západ, pochopitelně s podporou obrovských zahraničních investic z EU. Většina kandidátských zemí tak dnes do EU vyváží více zboží a služeb než například Řecko, Portugalsko a Spanělsko v době jejich vstupu do EU a EMU.