Frontiers of Growth
Sbohem starým rozvojovým rozdílům
James D. Wolfensohn
|
|
|
|
Představa propasti mezi bohatým severem a chudým a rozvojovým jihem je už dlouho ústřední koncepcí mnoha ekonomů a zákonodárců. V letech 1950 až 1980 tvořil sever téměř 80% světového HDP, ale jen 22% populace, zatímco jih představoval zbytek světové populace a 20% globálního důchodu.
Toto severo-jižní rozdělení je ale nyní zastaralé. Dynamický proces globalizace vyústil v bezprecedentní míry růstu a vzájemné závislosti. Avšak třebaže to rozmlžilo dřívější rozdíly, objevily se nové, které dnešní svět rozštěpily do čtyř vzájemně provázaných vrstev.
První vrstva se skládá ze zámožných zemí, především Spojených států, evropských zemí, Austrálie a Japonska – s celkovým počtem obyvatel kolem jedné miliardy a s příjmy na hlavu v rozmezí od 79 tisíc dolarů (Lucembursko) do 16 tisíc dolarů (Korejská republika). V uplynulých 50 letech tyto zámožné země dominovaly globální ekonomice a produkovaly čtyři pětiny jejího hospodářského výstupu. V posledních letech se však vynořila nová skupina ekonomik, jež s dominancí těchto zámožných zemí soupeří.
Tyto vyspívající ekonomiky – nazvěme je globalizátoři – tvoří druhou vrstvu, složenou z asi 30 chudých a středněpříjmových zemí (včetně Číny a Indie), jejichž tempa růstu HDP na hlavu jsou 3,5% či vyšší a celkový počet obyvatel dosahuje 3,2 miliardy čili zhruba 50% světové populace. Tyto země zažívají bezprecedentní míry vytrvalého hospodářského růstu, díky nimž dost možná vystřídají „zámožné“ v postavení motorů světové ekonomiky.
Globalizátoři jsou co do velikosti, geografie, kultury i dějin velkou a rozmanitou skupinou zemí, která se naučila optimálně integrovat do globální ekonomiky a využívat jí tak, aby působila jako katalyzátor jejich rozvoje.
Třetí vrstvu tvoří zhruba 50 zemí se středně vysokými příjmy a celkovým počtem obyvatel 1,1 miliardy. Jsou nalezištěm mnoha světově významných přírodních zdrojů a vlastní kolem 60% prokázaných ropných zásob. Tito „rentiéři“ však své renty z bohatství přírodních zdrojů nedokázali proměnit ve vytrvalý hospodářský růst.
Čtvrtá vrstva se skládá ze zemí, které zaostávají – nejchudších ekonomik světa, kde žije víc než miliarda lidí. Setrvale hospodářsky stagnují nebo upadají. Tito „opozdilci“, jejichž většina se nachází v subsaharské Africe, jsou do velké míry od globální ekonomiky izolovaní a čelí zásadním rozvojovým problémům.
Vznikající čtyřvrstvý svět přináší tři klíčové výzvy.
Zaprvé, musíme zesílit snahy usilující o to, aby opozdilci nezůstávali pozadu. To vyžaduje změny politik a také štědřejší a efektivnější pomoc. Zamyslíme-li se nad otázkou toků pomoci, zjistíme, že ačkoliv rozvojová pomoc v roce 2005 vzrostla na 107 miliard USD, velká část tohoto zvýšení se zaměřovala na „zvláštní okolnosti“, jako bylo odpuštění dluhů Iráku a Afghánistánu. Je smutnou pravdou, že rozvojová pomoc Africe se snížila ze 49 dolarů na osobu v roce 1980 na 38 dolarů na osobu v roce 2005. Skutečné potřeby opozdilců a dalších částí světa nejsou uspokojovány, navzdory rétorice o navyšování pomoci.
Zadruhé, staré mocnosti se musí přizpůsobit vzestupu ekonomik globalizátorů – zejména Číny a Indie – a reformovat mezinárodní řád. Zámožní budou i nadále významnými světovými hráči, ale globalizátoři s růstem své relativní ekonomické síly budou žádat větší úlohu v mezinárodních záležitostech. Většina zámožných, zdá se, není na tuto změnu připravená, ale bude nezbytné takovým požadavkům vyhovět.
Konečně, ačkoliv globalizátoři pozvedli miliony lidí z bídy a snížili globální nerovnost, výsledkem není více rovnosti na světě, protože hvězdné ekonomiky jako Indie a Čína zažívají vzestup domácí nerovnosti. Ať už jde o rozdíly pobřežních oblastí oproti vnitrozemským anebo venkova oproti městům, tyto země se s narůstajícími rozdíly musejí vypořádat, protože velká nerovnost by snadno mohla ohrozit právě jejich schopnost nadále růst tak jako dosud.
Máme-li vytvořit spravedlivější svět, je zapotřebí uceleně a promyšleně rozšířit tradiční páky rozvoje jako obchod, investice, pomoc a migraci a reformovat světové instituce. To by zlepšilo naši schopnost vypořádat se s globálními výzvami a pozvedlo naše vyhlídky na vybudování spravedlivějšího světa. Jinak bychom mohli dát starým rozvojovým rozdílům sbohem jen proto, abychom přivítali nové.
James Wolfensohn, bývalý prezident Světové banky, je prezidentem společnosti Wolfensohn and Company.
Copyright: Project Syndicate/Europe’s World, 2007.
www.project-syndicate.org
www.europesworld.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from James D. Wolfensohn or return to our home page.
|
|
