WASHINGTON, DC – Hrůznou válku v Gaze si Palestinci budou s bolestí a hořkostí připomínat ještě mnoho příštích generací. Zatím ale nelze říct, jak budou Palestinci pohlížet na Hamás. To, zda si Hamás bude moci nárokovat vítězství a zda mu Palestinci uvěří, bude záviset na podobě příměří, jež bude nakonec dohodnuto, tedy pokud nakonec příměří dohodnuto bude. Závěrečný tah má tudíž zcela zásadní význam – jak pro Izrael, tak pro Hamás.

Pro tuto chvíli je Hamás většinou Palestinců pokládán za oběť války, jejímž záměrem je dosáhnout jeho kapitulace. Vždyť Hamás byl demokraticky zvolen, ale bylo mu zakázáno vládnout a byl v Gaze uvržen do obléhání. Zároveň je palestinský prezident Mahmúd Abbás obviňován, že straní Izraeli, aby si v Gaze získal zpět ztracenou moc.

Válka odhalila chyby v úsudku Hamásu. Když Hamás odmítl obnovit šestiměsíční příměří, s totální konfrontací s Izraelem zjevně nepočítal. Gaza kvůli dlouhodobému obklíčení strádala a vůdce Hamásu Chálid Mašál řekl, že nové příměří nemá smysl, protože to předchozí „nedokázalo obklíčení Gazy ukončit“. Další předáci údajně prohlašovali, že Hamás „s obklíčením skoncuje silou“.

Má-li Hamás válku přežít, musí prokázat, že jeho odpor vyústil v trvalé otevření hraničních přechodů v Gaze, zejména v Rafáhu. Právě to jsou pro Palestince známky vítězství. S otevřenými hranicemi by Hamás mohl zajistit svůj režim v Gaze a budovat si popularitu na Západním břehu, čímž by vyvíjel obrovský tlak na Abbáse, vůdce konkurenčního hnutí Fatah, aby souhlasil s vládou národní jednoty za podmínek stanovených Hamásem.

Už teď členové ústředního výboru Fatahu obviňují Abbáse, že v bojích podporuje Izrael, že se chce „vrátit do Gazy na izraelském tanku“. Radikální skupiny uvnitř Fatahu se přiklánějí k otevřenému spojenectví s Hamásem.

Vyjde-li Hamás ze sporu vítězně, Abbásovi spojenci v ostatních palestinských frakcích jej přinutí přijmout Hamás a Islámský džihád do OOP. Egypt bude muset slevit ze svého odmítání Hamásu, aby si napravil pověst mezi Araby a uvolnil napětí uvnitř egyptské společnosti. Tlak na zapojení Hamásu do palestinské politiky bude vyvíjen zřejmě i z některých hlavních měst Evropy, zejména z Paříže a Londýna, kde nesouhlas s izolací Hamásu zazněl už před válkou.

Pokud ale Izrael donutí Hamás přijmout podmínky hraničních kontrol a formálního příměří, image Hamásu jako strážce palestinského odporu bude vážně narušena. Palestinci se budou ptát, zda bylo opravdu nutné tuto válku vést a zaplatit tak vysokou cenu. Abbás bude moci prohlásit, že Hamásu radil, aby obnovil příměří a ukončil raketové ostřelování izraelských měst, ale že Hamás trval na nutnosti dát palestinské civilisty všanc zkáze.

Bude dobré sledovat jeden ukazatel: délku příměří. Pokud Hamás akceptuje mnohaleté příměří s Izraelem, Palestinci si to vyloží jako projev porážky, což by také posílilo palestinské pocity pokoření a opuštěnosti. Hizballáh navzdory své rétorice nepodnikl nic, čím by Hamás podpořil, a arabské státy se zdály víc než ochotné jeho porážku podpořit.

Při obnově Gazy se sázky rivalů ještě zvýší. Abbás, podporovaný Spojenými státy a Evropskou unií, může mít pod palcem značné finanční prostředky. Jeho zkouškou bude, zda dokáže rychle naplnit očekávání. Hamás také bude mít finance na rekonstrukci. Katar, sponzor Hamásu, už ohlásil investiční fond pro Gazu a přispěl 250 miliony dolarů.

Hamás bude muset přesvědčivě doložit, že dopuštění bezmála úplného zničení Gazy je cena, již bylo třeba zaplatit. Mnozí Palestinci jsou přesvědčeni, že Izrael zasadil Gaze tuto ránu, aby mezi lid a „odboj“ vrazil klín. Tato argumentace má svůj předobraz: na konci libanonské války v červenci roku 2006 vylíčil Hizballáh destrukci jižních předměstí Bejrútu přesně v tomtéž duchu. Ještě důležitější je, že Hamás může doložit, že jeho vůdci byli během války v přední linii a že se palestinského utrpení účastnili; mnozí byli zabiti, i s rodinami.

Největší otázkou je, zda válka změní politické cíle Hamásu. Přední představitel Hamásu Músa Abú Marzúk před čtrnácti dny v listu The Los Angeles Times pochválil Jimmyho Cartera jako jediného amerického prezidenta, který na Střední východ vnesl mír.

To je příkrý odklon od rétoriky Hamásu, která dohodu z Camp Davidu mezi Izraelem a Egyptem odjakživa vykreslovala jako zradu islámského světa. Teprve se uvidí, jestli je názor Abú Marzúka pouze taktikou, jejímž záměrem je pobídnout Obamovu vládu, aby s Hamásem navázala kontakt, anebo jestli válka přesvědčila Hamás, že řešení dvou států je jedinou životaschopnou možností jak konflikt s Izraelem urovnat.