PEKING – Budoucí knihy o historii se v otázce, komu dát současnou světovou finanční a hospodářskou krizi za vinu, budou v závislosti na místě vzniku klonit k jednomu ze dvou přístupů.

První z nich připíše vinu laxní regulaci, vstřícné měnové politice a nedostatečným úsporám ve Spojených státech. Druhý, už teď prosazovaný bývalými i současnými americkými činiteli, jako jsou Alan Greenspan a Ben Bernanke, obviní nesmírné zásoby likvidity vytvořené silně spořivými zeměmi ve východní Asii a na Středním východě. Veškerá tato likvidita, bude se tvrdit, musela někam putovat. Její logickou destinací byla země s nejhlubšími finančními trhy, totiž USA, kde vyzdvihla ceny aktiv do neudržitelných výšin.

Povšimněte si jedné věci, na které se oba tábory shodnou: tím, že Američanům umožnila žít si nad poměry, sehrála v této krizi globální klíčovou roli nevyváženost úspor – jejich nízká míra v USA a vysoká míra v Číně a na dalších rozvíjejících se trzích. Finančníky toužící vydělat na hojnosti prostředků pobídla, aby je využívali spekulativněji. Jestliže v této věci existuje nějaký konsenzus, pak spočívá v tom, že bublině a zhroucení nelze porozumět bez zohlednění úlohy globálních nevyvážeností.

Abychom napříště podobné krizi předešli, bude tedy nezbytné vyřešit problém globálních nevyvážeností. Tady jsou první známky vývoje povzbudivé. Americké domácnosti znovu šetří. Obchodní deficit USA se podle nejnovějších údajů z 60 miliard dolarů za měsíc snížil až na 26 miliard. Na základě prosté aritmetiky víme, že přebytky ve zbytku světa jsou odpovídajícím způsobem nižší.

Jakmile však americké domácnosti obnoví své penzijní účty, mohly by se ke svým rozmařilým způsobům vrátit. Ostatně Obamova vláda a Federální rezervní systém dělají vše pro to, aby americké výdaje vyburcovaly. Jedinou příčinou toho, že obchodní deficit USA klesá, je skutečnost, že země zůstává ve vážné recesi, která způsobuje současný kolaps amerických dovozů i vývozů.

Při oživení se export a import může vrátit na dřívější úrovně a vnější deficit USA ve výši 6% HDP bude zpátky. Ostatně nenastala žádná změna v relativních cenách ani devalvace amerického dolaru v rozsahu, který by předznamenával trvalou proměnu struktury obchodu a útrat.

Zda dojde k setrvalému úbytku globálních nevyvážeností, bude záviset hlavně na rozhodnutích, která padnou mimo USA, konkrétně v zemích jako Čína. Prognóza těchto rozhodnutí se zase opírá o to, co vlastně tyto země na počátku dovedlo k hospodaření s takto rozsáhlými přebytky.

Jeden názor říká, že jejich přebytky byly důsledkem politik upřednostňujících exportem tažený růst, jimž se tak dlouho dařilo. Čínští předáci se pochopitelně zdráhají ustoupit od osvědčeného modelu. Nemohou svou ekonomiku okamžitě restrukturalizovat. Dělníky, kteří v Kuang-tung barví hračky pro děti, nemohou přes noc přesunout do západní Číny, aby tu stavěli školy. Potřebují čas, aby vytvořili záchrannou sociální síť, která dokáže čínské domácnosti pobídnout ke zmírnění jejich preventivní spořivosti. Je-li tento náhled správný, můžeme očekávat, že až recese pomine, zažijeme opětovný nástup globálních nevyvážeností, které se následně budou jen pomalu vytrácet.

Druhý názor má za to, že Čína ke globálním nevyváženostem nepřispěla vývozem zboží, nýbrž exportem kapitálu. Číně nescházela poptávka po spotřebním zboží, ale nabídka kvalitních finančních aktiv. Našla si je v USA, zejména v podobě státních a dalších vládou zajištěných cenných papírů, čímž ostatní investory přinutila ke spekulativnějším investicím.

Události poslední doby postavení USA jako dodavatele vysoce kvalitních aktiv nijak nepozvedly. Čína bude pokračovat v rozvoji svých finančních trhů a své schopnosti vytvářet kvalitní finanční aktiva interně. To si však vyžádá čas. Prozatím USA stále disponují nejlikvidnějšími finančními trhy na světě. Z této interpretace opět plyne, že jakmile recese odezní, globální nevyváženosti se vrátí a pak jich bude postupně ubývat.

Vývoj, který by tuto předpověď mohl zvrátit, by nadešel, kdyby Čína začala pokládat investice do amerických finančních aktiv za ztrátový podnik. Americké rozpočtové deficity, kam až oko dohlédne, by mohly vzbudit obavy ze ztrát u státních dluhopisů USA. Faktická politika obrušování dluhu inflací by mohla tyto obavy dále rozdmýchat. Za takové situace by Čína zatáhla za brzdu, dolar by se zhroutil a Fed by byl nucen zvýšit úrokové sazby, čímž by USA znovu ponořil do recese.

Existují dvě naděje na to, že se tomuto katastrofálnímu výsledku předejde. Jednou je spoleh na dobrou vůli Číňanů stabilizovat USA a světové ekonomiky. Druhou je, že Obamova vláda a Fed zveřejní podrobnosti o tom, jak odstraní rozpočtový deficit a jak se vyhnou inflaci, až skončí recese. Druhá možnost je zjevně vhodnější. Je ostatně vždycky lepší mít osud ve vlastních rukou.