CAMBRIDGE – Existuje vážné nebezpečí, že mezinárodní přijetí legislativy zavádějící emisní stropy a obchod s povolenkami ve snaze omezit emise oxidu uhličitého by mohlo vyvolat nová protekcionistická opatření. Cílem politik emisních limitů a obchodu s povolenkami je sice zmírnit dlouhodobou újmu na životním prostředí, ale v krátkodobém výhledu by mohly mít škodlivé ekonomické důsledky, které by přetrvaly do budoucna.
Vědecké důkazy, zdá se, dokládají, že hromadění CO2 v atmosféře v důsledku spalování fosilních paliv (hlavně uhlí, ropy a zemního plynu), zejména při výrobě elektřiny, v dopravě a různých průmyslových činnostech, přispívá k povlovnému globálnímu oteplování, charakteristickému dlouhodobými negativními účinky na životní podmínky po celém světě. Právě s ohledem na tuto skutečnost se v prosinci mají v Kodani sejít zástupci více než 150 zemí, aby prodiskutovali způsoby snižování emisí CO2.
Obecně rozšířeným návrhem je zavedení daně na veškeré emise CO2, která by se vybírala od všech společností, jež vypouštějí CO2 při výrobě nebo prodávají výrobky jako benzín, které při použití emise CO2 způsobují. Taková daň by vedla k tomu, že energetické společnosti a průmyslové závody zavedou postupy, jimiž své emise CO2 sníží, budou-li náklady na taková opatření nižší než daň, kterou by jinak musely zaplatit.
Vyšší výrobní náklady vzniklé kvůli snížení emisí – a také stále splatné daně z emisí – by se samozřejmě započetly do ceny účtované spotřebitelům. Spotřebitelé by na daňově způsobené zvýšení cen emisně náročných produktů zareagovali omezením spotřeby tohoto zboží a služeb a sáhli by raději po zboží a službách způsobujících menší množství emisí CO2.
Uhlíková daň způsobuje, že každá firma i domácnost reaguje na tutéž cenu za přidávání CO2 do atmosféry. Tato jednotná a jednotlivá cenová pobídka umožňuje, aby se úhrn CO2 snížil při nižších celkových nákladech, než jakých by bylo dosaženo směsí úředních požadavků, například norem spotřeby automobilů, norem pro výrobní technologie (třeba minimální podíl obnovitelných paliv při výrobě elektřiny) atd.
Přesto zavádění uhlíkových daní nepozorujeme. Vlády sice vybírají daň z pohonných hmot, ale všeobecnou uhlíkovou daň se kvůli odporu veřejnosti k jakékoli formě zdanění zdráhají uzákonit. Proto se vlády soustředí na systém emisních stropů a obchodu s povolenkami jako na způsob, jak můžou zvýšit cenu výrobků způsobujících vysoké emise CO2, aniž by přímo zavedly daň.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V systému limitů a povolenek vláda stanoví celkový povolený objem emisí CO2 za rok a požaduje, aby každá firma, která způsobuje emise CO2, měla na každou vypuštěnou tunu CO2 povolení. Pokud vláda povolenky prodá v aukci, jejich cena bude pro firmu stejným výdajem, jako by byla uhlíková daň – s týmiž následnými vzestupy spotřebitelských cen. Systém emisních stropů a obchodu s povolenkami tudíž zavádí uhlíkovou daň, aniž by musel přiznat, že jde vlastně o daň.
Systém limitů a povolenek může vyústit ve vážná rizika pro mezinárodní obchod. I když takový systém zavedou všechny země a všechny budou usilovat o stejné poměrné snížení národních emisí CO2, výsledné ceny povolenek se budou lišit kvůli národním odlišnostem ve výchozích hladinách CO2 a v rysech domácí výroby. Vzhledem k tomu, že cena povolenek CO2 se v konkrétní zemi promítá do cen jejích produktů, systém limitů a povolenek ovlivňuje její mezinárodní konkurenční schopnost.
Až ceny povolenek dostatečně narostou, aby měly významný účinek na emise CO2, vznikne politický tlak na zavedení dovozních cel, která vyváží výhodu zemí s nižšími cenami povolenek. Tato vyvažující cla by se musela lišit podle výrobků (být vyšší u produktů způsobujících vyšší emise CO2) a zemí (vyšší u zemí s nižšími cenami povolenek). Takový systém spletitých odstupňovaných cel je přesně tím protekcionismem, který se vlády už od počátku procesu GATT před více než 50 lety snaží potlačit.
Ještě horší je, že systémy limitů a povolenek v praxi při distribuci emisních povolenek nespoléhají výhradně na aukce. Záměr, který si hledá cestu Kongresem Spojených států, takzvaný Waxmanův-Markeyho návrh, by zpočátku 85 % povolenek rozdal, zavedl by komplikovaný soubor regulačních politik a dovolil podnikům, aby si místo snižování emisí nebo nákupu povolenek platily kompenzace CO2 (například výsadbu stromů). Takové složitosti znemožňují porovnávání dopadu politik týkajících se CO2 v různých zemích, což by ve výsledku pobízelo ty, kdo chtějí chránit domácí pracovní místa, aby prosazovali vyšší hladiny cel.
Žádné snadné řešení tohoto problému neexistuje. Než se ale vrhneme do zavádění cel, je důležité si připomenout, že politiky emisních limitů a obchodu s povolenkami by nebyly jediným vládním zdrojem rozdílů v konkurenční schopnosti. K vyšší konkurenční schopnosti přispívají lepší silnice, přístavy, a dokonce školy. Nikdo se nepokouší využít cel k vyrovnání těchto vládou způsobených rozdílů v konkurenční schopnosti a stejně tak by se takové snahy neměly objevit, pokud se zavede systém limitů a povolenek.
Bude-li v Kodani přijata mezinárodní dohoda o zavedení programu limitů a povolenek, shromážděné země by se také měly dohodnout, že nebudou vyvíjeny snahy o zavedení vyvažujících cel, která by ve výsledku ohrožovala globální systém volného obchodu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
CAMBRIDGE – Existuje vážné nebezpečí, že mezinárodní přijetí legislativy zavádějící emisní stropy a obchod s povolenkami ve snaze omezit emise oxidu uhličitého by mohlo vyvolat nová protekcionistická opatření. Cílem politik emisních limitů a obchodu s povolenkami je sice zmírnit dlouhodobou újmu na životním prostředí, ale v krátkodobém výhledu by mohly mít škodlivé ekonomické důsledky, které by přetrvaly do budoucna.
Vědecké důkazy, zdá se, dokládají, že hromadění CO2 v atmosféře v důsledku spalování fosilních paliv (hlavně uhlí, ropy a zemního plynu), zejména při výrobě elektřiny, v dopravě a různých průmyslových činnostech, přispívá k povlovnému globálnímu oteplování, charakteristickému dlouhodobými negativními účinky na životní podmínky po celém světě. Právě s ohledem na tuto skutečnost se v prosinci mají v Kodani sejít zástupci více než 150 zemí, aby prodiskutovali způsoby snižování emisí CO2.
Obecně rozšířeným návrhem je zavedení daně na veškeré emise CO2, která by se vybírala od všech společností, jež vypouštějí CO2 při výrobě nebo prodávají výrobky jako benzín, které při použití emise CO2 způsobují. Taková daň by vedla k tomu, že energetické společnosti a průmyslové závody zavedou postupy, jimiž své emise CO2 sníží, budou-li náklady na taková opatření nižší než daň, kterou by jinak musely zaplatit.
Vyšší výrobní náklady vzniklé kvůli snížení emisí – a také stále splatné daně z emisí – by se samozřejmě započetly do ceny účtované spotřebitelům. Spotřebitelé by na daňově způsobené zvýšení cen emisně náročných produktů zareagovali omezením spotřeby tohoto zboží a služeb a sáhli by raději po zboží a službách způsobujících menší množství emisí CO2.
Uhlíková daň způsobuje, že každá firma i domácnost reaguje na tutéž cenu za přidávání CO2 do atmosféry. Tato jednotná a jednotlivá cenová pobídka umožňuje, aby se úhrn CO2 snížil při nižších celkových nákladech, než jakých by bylo dosaženo směsí úředních požadavků, například norem spotřeby automobilů, norem pro výrobní technologie (třeba minimální podíl obnovitelných paliv při výrobě elektřiny) atd.
Přesto zavádění uhlíkových daní nepozorujeme. Vlády sice vybírají daň z pohonných hmot, ale všeobecnou uhlíkovou daň se kvůli odporu veřejnosti k jakékoli formě zdanění zdráhají uzákonit. Proto se vlády soustředí na systém emisních stropů a obchodu s povolenkami jako na způsob, jak můžou zvýšit cenu výrobků způsobujících vysoké emise CO2, aniž by přímo zavedly daň.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V systému limitů a povolenek vláda stanoví celkový povolený objem emisí CO2 za rok a požaduje, aby každá firma, která způsobuje emise CO2, měla na každou vypuštěnou tunu CO2 povolení. Pokud vláda povolenky prodá v aukci, jejich cena bude pro firmu stejným výdajem, jako by byla uhlíková daň – s týmiž následnými vzestupy spotřebitelských cen. Systém emisních stropů a obchodu s povolenkami tudíž zavádí uhlíkovou daň, aniž by musel přiznat, že jde vlastně o daň.
Systém limitů a povolenek může vyústit ve vážná rizika pro mezinárodní obchod. I když takový systém zavedou všechny země a všechny budou usilovat o stejné poměrné snížení národních emisí CO2, výsledné ceny povolenek se budou lišit kvůli národním odlišnostem ve výchozích hladinách CO2 a v rysech domácí výroby. Vzhledem k tomu, že cena povolenek CO2 se v konkrétní zemi promítá do cen jejích produktů, systém limitů a povolenek ovlivňuje její mezinárodní konkurenční schopnost.
Až ceny povolenek dostatečně narostou, aby měly významný účinek na emise CO2, vznikne politický tlak na zavedení dovozních cel, která vyváží výhodu zemí s nižšími cenami povolenek. Tato vyvažující cla by se musela lišit podle výrobků (být vyšší u produktů způsobujících vyšší emise CO2) a zemí (vyšší u zemí s nižšími cenami povolenek). Takový systém spletitých odstupňovaných cel je přesně tím protekcionismem, který se vlády už od počátku procesu GATT před více než 50 lety snaží potlačit.
Ještě horší je, že systémy limitů a povolenek v praxi při distribuci emisních povolenek nespoléhají výhradně na aukce. Záměr, který si hledá cestu Kongresem Spojených států, takzvaný Waxmanův-Markeyho návrh, by zpočátku 85 % povolenek rozdal, zavedl by komplikovaný soubor regulačních politik a dovolil podnikům, aby si místo snižování emisí nebo nákupu povolenek platily kompenzace CO2 (například výsadbu stromů). Takové složitosti znemožňují porovnávání dopadu politik týkajících se CO2 v různých zemích, což by ve výsledku pobízelo ty, kdo chtějí chránit domácí pracovní místa, aby prosazovali vyšší hladiny cel.
Žádné snadné řešení tohoto problému neexistuje. Než se ale vrhneme do zavádění cel, je důležité si připomenout, že politiky emisních limitů a obchodu s povolenkami by nebyly jediným vládním zdrojem rozdílů v konkurenční schopnosti. K vyšší konkurenční schopnosti přispívají lepší silnice, přístavy, a dokonce školy. Nikdo se nepokouší využít cel k vyrovnání těchto vládou způsobených rozdílů v konkurenční schopnosti a stejně tak by se takové snahy neměly objevit, pokud se zavede systém limitů a povolenek.
Bude-li v Kodani přijata mezinárodní dohoda o zavedení programu limitů a povolenek, shromážděné země by se také měly dohodnout, že nebudou vyvíjeny snahy o zavedení vyvažujících cel, která by ve výsledku ohrožovala globální systém volného obchodu.