V době od 10. do 14. září se sejdou ministři obchodu z celého světa, aby absolvovali dalsí fázi obchodních jednání, která by měla vejít ve známost jako Rozvojové kolo. Na poslední schůzce v Dauhá v listopadu 2001 ministři uznali nespravedlnosti vyplývající z předchozího, takzvaného Uruguayského kola obchodních jednání. Stávající kolo mělo tyto nerovnosti napravit.

Člověk by si myslel, že se rozvojové země budou na schůzku těsit jako na příležitost dosáhnout spravedlivějsího systému celosvětového obchodu. Místo toho se vsak mnohé z nich obávají, že to, co se stalo v minulosti, se stane znovu: tajná vyjednávání, kroucení ruky a projevy hrubé ekonomické síly ze strany USA a Evropy - a také zájmových skupin v rozvinutých zemích - s cílem zajistit ochranu zájmů bohatých.

V úsilí učinit jednání otevřenějsími a průhlednějsími bylo sice dosaženo jistého pokroku, avsak snaha zajít jestě dále narazila na odpor, a to z dobrého důvodu: nevyvážené procesy pomáhají dosáhnout nevyvážených výsledků. Světová obchodní organizace (WTO), v níž má každá země jeden hlas, by se mohla zdát mnohem ,,demokratičtějsí`` než kupříkladu MMF, kde má jediná země - USA - právo veta. Reálpolitika ekonomické moci vsak paradoxně zajistila, že i ve WTO převládají zájmy rozvinutých zemí.

Zde je krátký seznam, podle něhož lze zhodnotit, zda výsledky cancúnských jednání budou znamenat krok směrem ke skutečnému rozvojovému kolu .

· Zemědělství. Větsina lidí v rozvojovém světě žije ve venkovských oblastech, což je důvod, proč v zemědělství tolik záleží na svobodném a spravedlivém obchodu. Nejde přitom jen o otázku zajistění přístupu, ale i odstranění dotací, které podporují produkci v bohatých státech a skodí zemědělcům ve státech chudých. Čísla jsou vskutku znepokojivá: dotace v rozvinutých zemích převysují celkové příjmy subsaharské Afriky; průměrná evropská dotace na jednu krávu odpovídá hranici chudoby ve výsi dvou dolarů denně, za něž s námahou přežívají miliardy lidí. Čtyřmiliardová dotace na bavlnu pro 25 tisíc dobře zajistěných amerických farmářů zbídačuje 10 milionů farmářů afrických a je v naprostém nepoměru k ubohé zahraniční pomoci USA některým postiženým zemím. Přestože se Evropa a Spojené státy navzájem osočují z nespravedlivé zemědělské politiky, žádná strana nejeví ochotu k podstatnějsím ústupkům.

· Léky a dusevní vlastnictví. Dohoda o dusevním či intelektuálním vlastnictví (TRIPS), která byla přijata v posledním kole obchodních jednání, připravila miliony lidí v rozvojovém světě o životně důležité léky. Jak unisono poukázala celá řada vědců, pravidla prosazovaná farmaceutickými společnostmi byla tak nevyvážená, že nepříznivě ovlivnila vědecký pokrok. K jistému pokroku zde sice doslo, avsak to nestačí. Opatření požadovaná Spojenými státy by malým zemím, jako je Botswana, ztížila přístup k finančně dostupným lékům. Rozvojové země mají rovněž stále obavy z biopirátství - patentování tradičních pokrmů a léků západními firmami.

· Textilní průmysl. Uruguayské kolo slibuje odstranění kvót v roce 2004, což by mnoha rozvojovým zemím umožnilo zužitkovat dalsí oblast komparativních výhod. Řada rozvojových zemí se vsak obává, že obchodní restrikce přetrvají, ať už prostřednictvím ,,záruk`` za účelem ochrany pracovních míst, nebo prostřednictvím vysokých cel. Mnohé státy se rovněž strachují, že si Západ najde způsob, jak se ze svých závazků vyvléknout.

· Agenda vyv áženějsí liberalizace. Jelikož služby obsahují stále vyssí podíl produkce v rozvinutých zemích, přesunula se pozornost na liberalizaci obchodu v oblasti služeb. Vyváženějsí agenda by uvedla do souladu pokusy o uvolnění toku kapitálu se snahami usnadnit pohyb pracovních sil, včetně těch nekvalifikovaných.

· Konkurence. ,,Spravedlivou konkurenci`` podporuje každý. Diskuse o konkurenci a spravedlivém obchodu vsak i zde ukazuje na intelektuální vyprázdněnost a nerovnost v obchodních vyjednáváních. Antidumpingové zákony si kladou za cíl zajistit spravedlivý obchod tím, že brání prodeji zboží za cenu nižsí než náklady. V rozvinutých zemích panují obavy před takovým chováním - neboli takzvaným ,,kořistnictvím`` - již dlouho a za tu dobu se vyvinuly dobře definované standardy. S postupem globalizace by bylo přirozené rozsířit tyto principy i na mezinárodní kolbistě a při posuzování, zda určitý výrobce nepoužívá nekalé obchodní praktiky, nebrat ohled na to, zda jde o výrobce domácího, či zahraničního. V praxi přesto záleží na tom, zda se dané zboží vyrábí doma, nebo v zahraničí. Zahraniční výrobce lze z ,,nekalé`` konkurence obvinit snadněji než domácí. Pokud by byly standardy definované domácími obchodními zákony aplikovány v mezinárodním měřítku, pak by se dumpingem dost možná prohřesila větsina firem působících uvnitř USA. Americký Nejvyssí soud přesto nastavil laťku pro odsouzení amerických firem za kořistnictví tak vysoko, že jen u malého počtu domácích firem bylo stíhání úspěsně dotaženo do konce. Obchodní vyjednavači přitom o odstranění tohoto dvojího metru ani nediskutují. Rozvojové země se tudíž obávají, že úsilí o zavedení ,,konkurence`` v rámci obchodních vyjednávání jim pouze jestě více ztíží život. Mají strach, že snaha o podporu domácího průmyslu nebo umožnění zvlástního přístupu vůči znevýhodněným skupinám (například programy proti diskriminaci v zaměstnání, které jsou v rozvinutých i méně rozvinutých zemích tak důležité) bude označena za ,,nefér`` vůči zahraničním firmám, a tudíž zakázána.

Existuje reálné nebezpečí, že úsilí o nápravu nerovností daných předchozími koly obchodních jednání nejen tuto nápravu nezajistí, ale mohlo by zavést nerovnosti nové. Jako příklad uveďme tlak na jednotlivé země, aby liberalizovaly kapitálové trhy a otevřely je tokům spekulativního kapitálu. Právě v době, kdy MMF konečně připustil, že taková liberalizace může vyvolat nestabilitu, ale nikoliv růst, ji WTO prosazuje.

Neúspěch v Cancúnu by potvrdil obavy těch, kdo se novému kolu obchodních jednání bránili. Netřeba připomínat, že by zároveň poskytl oporu bojovníkům proti globalizaci na celém světě.