Friday, October 31, 2014
8

Rození pianisté?

LONDON – Editor listu The Guardian Alan Rusbridger napsal knihu o tom, jak se rozhodl cvičit 20 minut denně hru na klavír. Po osmnácti měsících svým užaslým přátelům přehrál děsivě těžkou Chopinovu Baladu č. 1 g moll. Dokázal by to každý? Nebo bylo zapotřebí obzvláštního talentu?

Debata na téma vlohy versus píle trvá už dlouho. Zůstává nerozřešená, protože tuto vědeckou otázku odjakživa obklopuje politika. Obecně vzato ti, kdo zdůrazňují vrozené schopnosti, patří k politickým konzervativcům, kdežto ti, kdo akcentují výchovu, patří k politickým radikálům.

Filozof devatenáctého století John Stuart Mill patřil ke škole, která předpokládala, že „to dokáže každý“. Byl přesvědčen, že jeho úspěchy nikterak nevycházejí z nadprůměrných zděděných vlastností: Johnem Stuartem Millem se mohl stát kdokoli s „normální inteligencí a zdravím“, kdo by byl vystaven vzdělávacímu systému jeho otce – jehož součástí byla výuka řečtiny ve třech letech.

Mill byl ve svém století součástí liberálního útoku na aristokratické výsady: úspěch byl důsledkem příležitosti, ne rodu. Procvičování schopností (vzdělávání) probouzí potenciál, který by jinak zůstal neupotřeben.

Charles Darwin tento optimistický náhled na možné kladné účinky výchovy zdánlivě anuloval. Druhy se vyvíjejí, prohlásil Darwin, prostřednictvím „přírodního výběru“ – náhodné selekce biologických rysů prospěšných k přežití ve světě omezených zdrojů, uskutečňované soupeřením. Herbert Spencer vysvětlil evoluci společností pomocí pojmu „přežití nejzdatnějších“.

Sociální darwinisté interpretovali přírodní výběr tak, že každé humanitární úsilí o zlepšení podmínek chudých by brzdilo pokrok lidské rasy, neboť by ji zatěžovalo přílišným počtem parazitů. Společnost by své omezené zdroje utrácela za ztracené případy, namísto investic do úspěšných. To zapadalo do ideologie onoho typu kapitalismu, který měl „krev na tesácích a drápech“.

Sociální darwinismus poskytl pseudovědecké zdůvodnění americké víry v laissez-faire (kde úspěšný podnikatel ztělesňuje přežití nejzdatnějších), eugeniky (cílené snahy plodit kvalitnější jedince, obdoby šlechtění koní, a zabránit „přemnožení“ neschopných) a rasově eugenických teorií nacismu.

V reakci na vražedné sklony sociálního darwinismu po druhé světové válce převládl Millův názor ve formě sociální demokracie. Úsilí státu o zlepšení stravy, vzdělání, zdraví a bydlení umožní chudým realizovat jejich potenciál. Klesl význam soupeření jako společenského principu, ve prospěch spolupráce.

Odlišnosti ve vrozených schopnostech se nepopíraly (alespoň mezi soudnými lidmi). Oprávněně však převládl pocit, že je zapotřebí vykonat obrovské množství práce pro zvýšení průměrných úrovní úspěšnosti, než se člověk začne obávat, že prosazované politiky podporují přežití neschopných.

Pak se nálada začala opět obracet. Sociální demokracie byla napadána, že trestá úspěšné a odměňuje neúspěšné. Biolog Richard Dawkins v roce 1976 určil „sobecký gen“ jako jednotku darwinovského výběru. Evoluční příběh byl zasazen do nových kulis jako bitva genů usilujících zajistit si v průběhu času přežití pomocí mutací, jež vytvářejí jedince (fenotypy) nejlépe adaptované k přenosu svých genů. Podřadné fenotypy v průběhu evoluce mizí.

Přestože by tento pohled na evoluci nebyl možný před objevem DNA, není náhodou, že se prosadil ve věku Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Jistěže, sobecký gen musí být do jisté míry „altruistický“, neboť jeho přežití závisí na přežití jeho příbuzenské skupiny. Ale nemusí být až tak altruistický. Přestože Dawkins později litoval, že gen označil za „sobecký“ (říká, že lepší by bylo „nesmrtelný“), přídavné jméno, které použil, bylo v tehdejší době zajisté nejlépe adaptované k maximalizaci prodejního úspěchu jeho knihy.

Od té doby jsme se už sice od obhajoby sobectví odvrátili, ale dosud jsme nezískali zpět nezávislý mravní jazyk. Nový obecně přijímaný názor, vyhovující světu, v němž se nezřízené ukájení chamtivosti ukázalo jako ekonomicky katastrofální, říká, že lidský druh je geneticky naprogramovaný k mravnosti, protože jedině mravním konáním (péčí o přežití ostatních) dokážeme zajistit jeho dlouhodobé přežití.

Současnému mravnímu jazyku dominuje metafora „naprogramovanosti“. Podle Jonathana Sackse, vrchního rabína Velké Británie, jsou náboženská přesvědčení užitečná pro naše přežití, neboť nás přesvědčují, abychom jednali sociálně kooperativními způsoby: „Máme zrcadlové neurony, které nás vedou k pocitu bolesti, když vidíme utrpení jiných,“ napsal nedávno. Ohleduplnost k ostatním je „umístěna v prefrontální kůře“. Náboženství „rekonfiguruje naše nervové spoje“. Krátce: „Neodarwinisté ani zdaleka nevyvrátili náboženství, naopak pomohli nám pochopit, proč je důležité.“ Nemusíme se tedy obávat, že zeslábne.

Ateisté možná nebudou souhlasit. Jedná se ale o nezvyklý výrok náboženského vůdce, protože otázku pravdivosti či pomýlenosti čili etické hodnoty náboženských přesvědčení staví na jednu stranu. Anebo jinak: veškeré programové vybavení v prefrontální kůře musí být etické, protože je dobré pro naše přežití. Jaká je ale v takovém případě etická hodnota přežití? Má setrvalé přežívání lidské rasy určitou hodnotu samo o sobě, nezávisle na tom, čeho dosahujme nebo co tvoříme?

Je zapotřebí, abychom morálku osvobodili od vědeckých tvrzení. Musíme trvat na tom, na čem vždy trvali filozofové a náboženští učitelé: vedle přežití existuje něco, co označujeme za dobrý život, a pochopení jeho podstaty se musíme naučit, jako když Milla jeho otec učil základům Aristotelovy Druhé analytiky. Naše přirozenost nám sice dává dispozice k učení, ale co se naučíme, závisí na tom, k čemu jsme vedeni.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (8)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedMukesh Adenwala

    The question that I am considering is: Whether unrestrained pursuit of greed is possible without laws and enforcement of such laws or at least without an embedded belief in hell? I do not think so. In India we have a story - perhaps it reflects Indian psyche and not a human trait, but here it is: To determine how many of his subjects are honest, a king announced that this night every household must pour a pot of milk in the pond of the garden. The pond was covered with white cloth. Everyone thought that since every other person would pour milk, if he (or she) pours a pot of water it would not matter. Thus everyone ended up pouring only water.
    Without social and religious sanctions and / or legal system limiting selfish acts by punishment, I wonder if what is genetically written in our codes would convert to manifest behavior.

  2. CommentedAidan Kelly

    The piece is a good reminder of the evolution of human thought and awareness about who we are. The sentence "We need to rescue morality from the claims of science" should read "We need to rescue morality from the claims of science and religion". Religion is not morality when it is used to pit Person A against Person B or to exploit the trust of otherwise innocent persons.

  3. CommentedJ. T. G.

    Skidelsky posed the question "Does the continued survival of the human race have any value in itself, independent of what we achieve or create?"

    I pose the questions - is the earth a better place because humans evolved to what we are? would the earth be a better place if humans never evolved at all?

  4. Commentedradek tanski

    Mises said that ultimately democracy was about protecting the majority from the minority. Similarly in the finishing paragraph it seems that ethics needs some help to triumph against science and logic.

    So what is it that the dangerous minority in parallel with science and logic over ethics and morality has? And more importantly why does evolution see fit to make this minority so tenacious?

    Perhaps popular economists are pandering to the masses for possible political gains?

  5. CommentedFrank O'Callaghan

    "Social Darwinism" was never intellectually respectable. It always reeked of what it was: a pathetic excuse for communally destructive theft. Dawkins could hardly have called his work the "immortal" gene as his whole point was that most genetic units become extinct and those that survive do so by adapting.
    Science says nothing on morality- nor can it. Skidelsky is correct that there is something all recognize as the good life. The world has enough resources today to provide it for all. Failing to do so is criminal.

  6. CommentedProcyon Mukherjee

    I fully endorse what Vineet Bewtra has said on Mutual Aid and who can forget Kropotkin’s central argument, “The animal species, in which individual struggle has been reduced to its narrowest limits, and the practice of mutual aid has attained the greatest development, are invariably the most numerous, the most prosperous and the most open to further progress.”

    The world would have been a different place if Kropotkin’s theme could have progressed more amongst the people than the more insidious argument about selfish nature of our existence that go against the historicity of human progress that achieved more through cooperation than through the narrowness of plundering and pillaging for furthering self-appropriation and power. The vacuous nature of our understanding of what entails human skills, expertise and prowess, has the final test in the battle field where human endurance rests on the shoulders of fellow-brethrens who must collaborate seamlessly for survival; there can be no other better example that could refute or explain why survival is so innately associated with mutual aid.



  7. Commenteddonna jorgo

    human mind is complication IS HOW OTHERS UNDERSTANTED ..HOW YOU SAID ...PLAYING ORGAN MUSICE IS TALENT EVEN SOME ONE LEARN IN FACULTET THIS IS NOT THE SAME WITH ONE IS FENOMENAL ..BUT BECAUSE YOUR COLUMN HAVE OTHER SIDE OF MEANING i have to say again is ..how understanding ..TRY TO UNDERSTAND THE HUMAN MINDE (BETTER BEFFOR CONCLUTION WRITING)
    I AM NOT AGREE WITH YOUR ARTICLE ..

  8. CommentedVineet Bewtra

    The piece reminded me a lot about Kropotkin's Mutual Aid argument which I think has been overlooked by too many (especially among the market- or competition- ideologues, which did indeed include Thatcher et al).

    The call for rescuing morality from science seems nice in principle, but seems to be based on assuming a valued position for homo sapiens. If we work on the basis that nature is indifferent to which species survive or not, then there does not need to be an ethical value for survival - indeed, a norm-driven calling for something "superior" may then seem, well, self-indulgent for any species.

    Perhaps I misinterpret it, but Mutual Aid always seemed like showing why co-operation is also vitally important. That may seem instrumentalist, but I don't see why that takes away from the beauty or resonance (or normative value) of ethics, empathy or co-operation. Certainly co-operation needs to be brought back in to the tent - pure competition is not enough and seems like an evolutionarily-foolish strategy to use exclusively?

Featured