Světová banka, Open Society Institute a Evropská komise spolupořádají ve dnech 30. června - 1. července v Budapešti konferenci pod názvem Romové v rozšiřující se Evropě: Výzvy pro budoucnost, jejímž hostitelem je maďarská vláda. Prezident Světové banky a ředitel Open Society Institute se na tomto místě zamýšlejí nad problémy, na něž je potřeba se zaměřit.

V zemích střední a východní Evropy tráví romské děti a mládež až příliš často své dny na skládkách. Jelikož si nemohou dovolit vzdělání, probírají se hromadami a hledají papír a další odpadky, které mohou odevzdat ve sběrnách, a vydělat si tak alespoň na jídlo. Romské rodiny mnohdy žijí ve stěsnaných dřevěných či plechových chatrčích bez elektřiny a tekoucí vody a s chmurnými vyhlídkami do budoucna. Podobný obrázek, byť v menším měřítku, existuje také v mnoha členských zemích Evropské unie, v nichž romská menšina našla svůj domov.

Mezi evropským většinovým obyvatelstvem a Romy zeje hluboká socioekonomická propast a mnoho Romů dnes žije v extrémní chudobě. Nebude-li se tato přetrvávající bída řešit, hrozí se stát trvalou brzdou evropské prosperity, což by byla tragédie pro Romy i Neromy.

Situace sedmi až devíti milionů Romů žijících na evropském kontinentu zasluhuje naléhavou pozornost vládních činitelů, neboť právě oni formulují politiku rozšířené EU. Romové představují nejrychleji rostoucí a zároveň nejzranitelnější menšinu v Evropě. Zlepšení jejich vyhlídek se stane klíčovým faktorem trvalé prosperity na kontinentu a vyžádá si přijetí politiky začleňování, díky níž budou Romové moci požívat všech výhod otevřené posttransformační ekonomiky se svobodným trhem.

Romové se bezpochyby řadí k největším ,,poraženým" postkomunistického transformačního období po roce 1989. Počátkem 90. let to často byli právě oni, kdo jako první přišel o práci, a v důsledku své mnohdy nedostatečné kvalifikace a všudypřítomné diskriminace dodnes nemohou nalézt nové uplatnění na trhu práce.

Dokonce i v rozvinutějších zemích střední a východní Evropy je chudoba mezi Romy překvapivě rozšířená - někdy více než desetkrát rozšířenější než u většinového obyvatelstva. Kandidátské země jako Maďarsko, Česká republika a Slovensko učinily během ekonomické a politické transformace v průběhu devadesátých let pozoruhodné pokroky, avšak řešení romské otázky stále zůstává jedním z nejproblematičtějších aspektů jejich cesty k plnému členství v unii v příštím roce a v průběhu dalších deseti let.

V roce 2000 činil denní příjem téměř 80 procent rumunských a bulharských Romů méně než 4,30 dolaru oproti 37 procentům celkové populace v Bulharsku a 30 procentům v Rumunsku. V rozvinutějším Maďarsku se pod touto příjmovou úrovní nacházelo 40 procent Romů oproti sedmi procentům neromské populace.

Chudoba v kombinaci s vyšší porodností znamená, že strádání Romů se bude v příštích letech prohlubovat. Přibližně 25-30 procent Romů je dnes mladších patnácti let; u většinového obyvatelstva činí tento podíl pouhých 10 procent.

Vysoká nezaměstnanost zejména u mladších lidí uvrhuje Romy do neblahého koloběhu zbídačení a vyřazení ze společnosti, což dále snižuje jejich životní úroveň a odsuzuje mnohé z nich k životu v okrajových osadách bez přístupu k elektrickému proudu, pitné vodě a dalším základním potřebám.

Vzhledem k absenci vzdělání zůstávají Romové bez práce, což dále omezuje jejich budoucí příležitosti. V kandidátských zemích EU dnes podle odhadů plných 600.000 romských dětí ve školním věku vůbec nechodí do školy. Ty ostatní většinou nedokončí základní školu a jen necelé jedno procento Romů v zemích střední a východní Evropy pokračuje ve vyšším stupni vzdělávání. Mnoho žáků musí setrvávat v horších segregovaných školách, zatímco jiní jsou mylně zařazováni do škol pro mentálně a fyzicky postižené - pouze proto, že neměli přístup k předškolní výchově nebo nehovoří většinovým jazykem.

Přesto existuje jistý důvod k optimismu. V posledních deseti letech vznikla celá řada iniciativ, které mají udržet romské děti ve školách, rozšířit jejich uplatnění na pracovním trhu a překonat vžitou diskriminaci. Tyto aktivity ze strany vlád, nevládních organizací a mezinárodních agentur sice pomáhají, ale dnes již nastal čas toto úsilí vystupňovat.

Ze všeho nejdůležitější je přitom skutečnost, že se začíná utvářet malé, ale rychle rostoucí jádro zkušených a obětavých mladých romských předáků, kteří mohou působit uvnitř své komunity a spolupracovat s vládami na překonání chudoby a diskriminace.

Koncem června se s námi mnozí z těchto mladých lidí setkají v Budapešti spolu s premiéry a dalšími významnými činiteli zemí střední a východní Evropy a členských států EU. Vůbec poprvé budou vládní i romští představitelé přistupovat k romské otázce jako ke klíčovému sociálnímu a ekonomickému problému. Jedině tato integrovaná politika může zajistit, aby si občané rozšířené Evropy skutečně uvědomili základní práva Romů. Ponechat Romy napospas osudu si jednoduše nemůžeme dovolit.