Friday, October 31, 2014
9

Centristé nemohou obstát

WASHINGTON – Ve většině rozvinutých demokracií bojuje velká středopravá strana o moc s velkou středolevou stranou. Samozřejmě platí, že stupeň politické fragmentace ovlivňuje i otázka, do jaké míry volební systém upřednostňuje velké strany – například tím, že stanovuje vysoký práh pro vstup do parlamentu nebo že vytváří volební obvody, v nichž vítěz bere vše. Rozvinuté demokracie však obecně vzato charakterizuje konkurence mezi velkými stranami na levém a pravém středu. Co tedy mají dělat praví centristé, jako je Mario Monti, uznávaný technokratický premiér Itálie?

V některých částech Evropy – například ve Skotsku, Belgii a Katalánsku – samozřejmě hraje významnější roli regionální a etnická loajalita, ale daleko více to platí pro rozvíjející se země, kde politické štěpení odráží také specifické postkoloniální okolnosti a často i dědictví vlády jedné strany. I v „rozvíjejících se tržních demokraciích“, jako jsou Chile, Mexiko, Jižní Korea a Indie, však pravolevé štěpení hraje významnou roli – zatímco ti, kdo si nárokují politický střed, obecně zůstávají slabí.

Například britští liberální demokraté se už několik desetiletí snaží stát se silnou středovou třetí stranou, ale bez úspěchu. Politický slovník ve Spojených státech je sice odlišný, avšak Demokratická strana je už od prezidentského působení Franklina Roosevelta skutečnou středolevou silou, Republikánská strana okupuje pravici a žádná další významná strana neexistuje.

Ve Francii a Německu je rozdrobenost větší. Politiku tam stále ovládají velká středolevá a velká středopravá strana, avšak menší uskupení – z nichž některá si nárokují střed a jiná krajní pravici a krajní levici – jim v různé míře šlapou na paty. V některých zemích mají vlastní identitu „zelení“, kteří mají blízko k levici, avšak navzdory pozoruhodnému pokroku v Německu nedokážou ani oni dosáhnout takové volební velikosti jako velké středopravé a středolevé strany.

Variace na tuto základní strukturu existují ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Turecku a severských státech. Obzvláště zajímavá situace existuje v Itálii, kde se Monti po svém rozhodnutí zúčastnit se chystaných parlamentních voleb musel posunout doprava (což dal najevo tím, že se zúčastnil schůzky vedoucích představitelů evropských středopravých stran). On a bývalý premiér Silvio Berlusconi tak dnes bojují o místo na pravici, zatímco předvolebním průzkumům vládnou středoleví Demokraté.

Mezi přístupem středopravých a středolevých uskupení k sociálním a hospodářským problémům existují nejméně čtyři rozdíly. Pravice více věří tomu, že trhy dokážou alokovat zdroje a poskytovat odpovídající podněty, dává přednost soukromé spotřebě před veřejnými statky, v minimální míře se zajímá o ekonomickou nerovnost a má sklon být nacionalističtější a méně optimistická ve vztahu k mezinárodní spolupráci.

Levice naproti tomu věří, že trhy, zejména finanční trhy potřebují značné vládní regulace a dohled, aby fungovaly dobře, přikládá větší váhu veřejným statkům (například parkům, čistému životnímu prostředí a systémům veřejné dopravy), snaží se snižovat ekonomickou nerovnost, která podle ní podkopává demokracii a pocit spravedlnosti, jenž je pro blaho člověka důležitý, a jeví větší ochotu usilovat o mezinárodní spolupráci coby prostředek k zajištění míru a zabezpečení globálních veřejných statků, jako je ochrana klimatu.

Při pohledu na faktickou hospodářskou politiku, jak se vyvíjela během celých desetiletí, vidíme, že se v ní vždy kombinují středopravé a středolevé prvky. Opakované finanční krize utlumily víru pravice v neregulované trhy, zatímco levice se stala realističtější a obezřetnější vůči státnímu plánování a byrokratickým procesům. Stejně tak i volba mezi soukromě spotřebovávanými a veřejně spotřebovávanými „statky“ bývá často rozostřená, poněvadž politici mají sklon zesilovat pochopitelnou tendenci občanů vyžadovat veřejné statky a současně odmítat daně potřebné k jejich zaplacení.

A protože se zvyšuje nerovnost příjmů – v některých zemích, jako jsou USA, dokonce dramaticky –, přesouvá se tato otázka do popředí debaty, což zvýrazňuje tradiční politické rozdělení. Pravý střed a levý střed se nicméně hádají jen o míru přerozdělování, nikoliv o potřebu určité progresivity v otázce daní a transferů. Obě křídla se shodují rovněž na potřebě mezinárodní spolupráce ve stále provázanějším světě, přičemž rozdíly mezi nimi spočívají především v otázce, kolik úsilí se tomu má věnovat.

Když se tedy rozdíly ve skutečně realizované politice staly převážně otázkou míry, proč středové strany zůstávají slabé? Proč nedokážou sjednotit umírněné voliče z obou stran ideologického štěpení?

Jedním z důvodů je skutečnost, že pouze menšina jakékoliv populace je politicky aktivní. Aktivní členové strany přitom zastávají ideologicky konzistentnější názory – a zastávají je vehementněji – než většina lidí, kteří se politicky angažují méně, což dává aktivistům nepřiměřeně velký vliv v politickém procesu. Koneckonců je relativně obtížné šířit jemněji odstíněné myšlenky a politické návrhy natolik účinně, aby si získaly širokou a nadšenou podporu veřejnosti.

Existují však také zásadní rozdíly v hodnotách, politické filozofii i ekonomických zájmech, které vedou k poměrně důslednému rozdělení voličů na pravici nebo na levici. Zklamání může vést ke kompromisům, avšak to nemění základní rozdíly ve výchozích postoj��ch.

Pravděpodobně je dobré, že mezi velkými středopravými a středolevými stranami přetrvává tato strukturovaná konkurence. Takové strany totiž mohou přispívat k začleňování extrémů do hlavního politického proudu a současně usnadňovat střídání moci, které je nezbytné pro dynamiku jakékoliv demokracie; systém, v němž by velká středová strana zůstávala natrvalo u moci, by byl mnohem méně žádoucí. Lidé jako Monti, kteří chtějí házet rukavici z centra, musí bez ohledu na svou osobní působivost překonávat velké překážky, a to z dobrých důvodů.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (9)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedStamatis Kavvadias

    Interesting. Though the article does not prove its claim at the end that "a system in which a large centrist party remained permanently in power would be far less desirable," it provokes syllogism on the evolutionary course of political processes in, so called, "representative democracies". These processes, in did, swings from left to right, virtually without any intervals of steady course in the middle. But understanding our current status, should not cage us to only see as far as what is possible from where we stand and incremental thinking!

    The bigger issues are the targets we would like to get to, because these targets are what will motivate us. The important questions are, how can we create institutions that are neutral (similar to centrist...), and what could replace "representative democracy", which has found its limits in the global system of economic power and dominance.

  2. CommentedRoland Hazy

    A nice answer to this article regarding centrist power:
    http://www.project-syndicate.org/commentary/israel-s-election-surprise-by-itamar-rabinovich
    By the way, is Dervis really promoting a two-party system over multi-party systems? And how can one wash together different democratic countries; please someone compare Sweden to US. Even economists are now speaking of two main variants of capitalism which is rooted in different political structures.

  3. CommentedCher Calusa

    It’s interesting that the outcome of any political party system in a democratic style government structure is that theoretically the polar opposites will create a middle ground giving an opportunity for moderates to emerge and unite each end of the spectrum. Since a minority of any population is politically inactive, we have to re-examine the premise. We’ve already seen how political party systems don’t create the healthy competition and decision making that we had hoped they would. It’s such a fair and wise idea but it certainly does need the participation of equal numbers of politically active people for successful decision making. How can we integrate people into a system that will take this non-participation quotient into account? Shouldn’t we be examining what would create participation and move into this direction? How can we create a system in which everyone understands that they have an important contribution to make? The fact is that even when citizens make the “choice” not to participate, they have already chosen an outcome that won’t be necessarily beneficial. If we are to envision a future worth living for, we must understand how interconnected we are and how to use this interconnection to capitalize on our abilities to solve problems for everyone's well being in this global system. The party system , as the world knows it, is easily corrupted and incapable of leading us to a positive future.

      CommentedEdward Ponderer

      Given a Gaussian distribution along the political spectrum, it is natural to assume a general electoral landing spot at about a standard deviation from the center -- ergo the success of Left and Right Centrist parties. This natural phenomenon is actually healthy as it remains basically balanced, while avoiding the dangers of a one-party system, even if that party was -- or at least began -- as Centrist.

      But to bring people into this system I think, would involve bringing a consciousness of where the same natural -- even mathematical -- phenomena that leads to this system would like to take us. [Forgive the anthropomorphism, but it makes for easier language.]

      Individuality, our views and contributions to a society whose whole should be greater than the sum of its parts, by nature lead to some animosity. What is crucial is that there has to be a sense of mutual respect and love that overshadows without eliminating the lower "hate" -- reducing it to the maintenance of enough personal space to survive to provide its contribution.

      Let Center dominate, but indeed let some course-correction pull to left or right as necessary, survive within. But more importantly, let such be the case with us as individuals, our local communities and national and ethnic groupings , and the holistic Humanity that we are rapidly evolving into.

  4. CommentedTony Phuah

    How about moderation (http://www.my1510.cn/article.php?id=84705) as guiding principle?

    It’s fine as long as not over. • Moderation • balance

  5. CommentedCarol Maczinsky

    Simply desintegrate the unstable Italian state.

    A fragmented political party system is a great advantage. It leads to better politicians.

  6. CommentedZsolt Hermann

    It is true that centrist parties, politicians cannot provide the answer.
    But it is interesting how this article is celebrating polarized, western style, democratic party politics in an age when western style, polarized democratic party politics became exposed, corrupt and dysfunctional.
    Today's self important and self serving individual and party politics is incapable and helpless in directing, sustaining nations, and even more incapable of finding answers to global problems.
    This is on top of the also unsustainable economic model this governing structure supports, serves.
    Humanity has evolved into a globally interconnected and interdependent web within a closed, natural ecosystem.
    We need completely new governing systems and consumption models in order to adapt to our new conditions.

      CommentedEdward Ponderer

      Mr. Hermann points out a rather obvious fact.

      A broad open palm and agile fingers, all with coordination local sensory and muscule apparatus, are a lot more effective it the safe capture and containment of a wobbling water balloon than a few random, senseless, stiff needles.

      It should be obvious at least, but the unfortunate thing is that it is not and must still be pointed out.

  7. CommentedLuca Arcangeli

    The situation in Italy is strange: the presence of Silvio Berlusconi, with his huge amount of influence over the media, in the last 20 years has turned the political dialogue into a personal fight against him.

Featured