2

Čí bude Světová banka?

NEW YORK – Nominace Jim Yong Kima do úřadu prezidenta Světové banky americkým prezidentem Barackem Obamou se setkala s& příznivou reakcí – a právem, zejména v& porovnání s& některými jinými jmény, o nichž se hovořilo. V& osobě Kima, který je profesorem veřejného zdraví, jenž dříve vedl oddělení HIV/AIDS při Světové zdravotnické organizaci a nyní působí jako prezident Dartmouthské univerzity, představily Spojené státy dobrého kandidáta. Národnost kandidáta a postavení země, která nominaci podala – ať už jde o malou a chudou nebo velkou a bohatou zemi –, by však při rozhodování, kdo zmíněnou funkci nakonec získá, neměly hrát žádnou roli.

Jedenáct výkonných ředitelů Světové banky z& rozvíjejících se a rozvojových zemí představilo dva excelentní kandidáty: Ngozi Okonjovou-Iwealaovou z& Nigérie a Jose Antonia Ocampa z& Kolumbie. S& oběma jsem úzce spolupracoval a spolupracuji. Oba jsou prvotřídními odborníky, kteří působili jako ministři s& řadou různých portfolií, vedli si obdivuhodně dobře na špičkových postech v& multilaterálních organizacích a mají diplomatické schopnosti a profesionální předpoklady odvádět špičkovou práci. Oba rozumějí financím a ekonomice, což je ve Světové bance denní chleba, a mají síť konexí, které mohou násobně zvýšit efektivitu banky.

Okonjová-Iwealaová přináší důvěrnou znalost této instituce, zatímco Ocampo je podobně jako Kim člověkem zvenčí, se všemi výhodami a nevýhodami; zároveň je však Ocampo jakožto význačný profesor Kolumbijské univerzity důkladně obeznámený s& chodem Světové banky. V& minulosti působil nejen jako ministr hospodářství a financí, ale i jako ministr zemědělství – což je klíčově důležitá kvalifikace, neboť drtivá většina chudých lidí v& rozvojových zemích je odkázaná na obdělávání půdy. Kromě toho přináší Ocampo impozantní ekologické znalosti, což by řešilo další ze stěžejních zájmů banky.

Okonjová-Iwealaová i Ocampo chápou roli mezinárodních finančních institucí při zajišťování globálních veřejných statků. Během celé kariéry věnovali své srdce i mysl rozvoji a naplňování mise Světové banky, jíž je eliminace chudoby. Jakémukoliv americkému kandidátovi nastavili laťku vysoko.

V& sázce je přitom mnoho. Téměř dvě miliardy lidí v& rozvojovém světě dál žijí v& chudobě, a ačkoliv Světová banka nemůže vyřešit tento problém sama, hraje při jeho řešení vedoucí roli. Navzdory svému názvu je to převážně mezinárodní rozvojová instituce. Kimova specializace, totiž veřejné zdravotnictví, zde má klíčový význam a banka v& této oblasti už dlouho podporuje novátorské iniciativy. Zdravotnictví však představuje jen malou část „portfolia“ banky; ta v& této oblasti obvykle spolupracuje s& partnery, kteří přinášejí znalosti medicíny.

Podle nezaručených náznaků budou USA pravděpodobně trvat na zachování zvráceného procesu volby, podle něhož vybírají prezidenta Světové banky ony, a to jednoduše proto, že v& tomto volebním roce by Obamovi odpůrci vydávali ztrátu kontroly nad volbou za důkaz slabosti. A pro USA je důležitější si tuto kontrolu udržet, než je pro rozvíjející se a rozvojové země důležité ji získat.

Silnější země s& rozvíjejícími se trhy se navíc umějí v& současném systému pohybovat a mohou ho využívat ve svůj prospěch. V& podstatě si svou volbou někoho zavážou a pak si tento dluh nechají splatit v& oblasti, která je pro ně důležitější. Vzhledem k& současné reálpolitice je boj o prezidentské křeslo nepravděpodobný; Amerika si dost možná prosadí svou. Avšak za jakou cenu?

Kdyby měla Amerika dál trvat na kontrole nad volebním procesem, utrpěla by tím samotná banka. Její efektivitu léta narušoval fakt, že byla částečně chápána jako nástroj v& rukou západních vlád a finančních a korporátních sektorů v& západních zemích. Paradoxně by i dlouhodobým americkým zájmům nejlépe vyhovoval závazek – vyjádřený nejen slovy, ale i činy – vybírat kandidáty podle schopností a prosazovat kvalitní řízení.

Jedním z& údajných úspěchů skupiny G-20 byla dohoda na reformě řízení mezinárodních finančních institucí – především způsobu volby jejich nejvyšších představitelů. A protože v& oblasti rozvoje jsou obecně vzato nejkvalifikovanější lidé z& rozvíjejících se a rozvojových zemí – ti koneckonců rozvoj zažívají –, zdá se jen přirozené, že šéf Světové banky bude pocházet z& některé z& těchto zemí. Udržovat mezi rozvinutými státy mocenskou kliku, podle níž USA jmenují prezidenta Světové banky a Evropa vybírá šéfa Mezinárodního měnového fondu, se jeví jako mimořádně anachronistické a pomýlené zejména dnes, kdy se banka i fond obracejí na země s& rozvíjejícími se trhy jako na zdroj prostředků.

USA, mezinárodní společenství i banka samotná sice opakovaně zdůrazňují důležitost kvalitního řízení, avšak volební procedura, která de facto ponechává jmenování na americkém prezidentovi, obrací tyto řeči ve výsměch.

Okonjová-Iwealaová se v& rozhovoru pro Financial Times vypořádala s& tímto tématem rázně: jde prý o otázku pokrytectví. Mravní bezúhonnost rozvinutých průmyslových zemí, které mají ve Světové bance většinu hlasů, je vystavena zkoušce.