PRINCETON – Teď když hospodářská krize vypadá méně hrozivě (alespoň pro tento okamžik) a prognostici rozeznávají „zelené výhonky“ oživení, rozbíhá se ještě rozsáhlejší hra na hledání viníka. Finanční krize nabízí zřejmě nekonečné příležitosti k odhalování podvodů, protiprávního jednání a korupce. Nejsme si ale úplně jisti, koho nebo co vlastně demaskovat.
Nejzřetelnějšími viníky byli zprvu čelní bankéři. Řídili instituce, které značně dlouhou dobu vydělávaly na nesprávném oceňování rizika a pak se domáhaly veřejné podpory s argumentem, že jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly. Šéfové bank se zdáli nadutí a přeplacení a snadno se démonizovali.
Ale co politický proces? Proč nebyly banky pod bedlivější kontrolou a lépe regulované? Nejde o to, že by politici byli v jednoduchém smyslu „koupení“; spíš sami sebe přesvědčili, že finanční inovace otevírají brány větší všeobecné prosperitě, vyšší míře vlastnictví rodinných domů a samozřejmě masové podpoře ve volbách.
PRINCETON – Teď když hospodářská krize vypadá méně hrozivě (alespoň pro tento okamžik) a prognostici rozeznávají „zelené výhonky“ oživení, rozbíhá se ještě rozsáhlejší hra na hledání viníka. Finanční krize nabízí zřejmě nekonečné příležitosti k odhalování podvodů, protiprávního jednání a korupce. Nejsme si ale úplně jisti, koho nebo co vlastně demaskovat.
Nejzřetelnějšími viníky byli zprvu čelní bankéři. Řídili instituce, které značně dlouhou dobu vydělávaly na nesprávném oceňování rizika a pak se domáhaly veřejné podpory s argumentem, že jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly. Šéfové bank se zdáli nadutí a přeplacení a snadno se démonizovali.
Ale co politický proces? Proč nebyly banky pod bedlivější kontrolou a lépe regulované? Nejde o to, že by politici byli v jednoduchém smyslu „koupení“; spíš sami sebe přesvědčili, že finanční inovace otevírají brány větší všeobecné prosperitě, vyšší míře vlastnictví rodinných domů a samozřejmě masové podpoře ve volbách.