MNICHOV – Byl by svět mírumilovnější, kdyby ho řídily ženy? Podnětná nová kniha psychologa Harvardovy univerzity Stevena Pinkera tvrdí, že odpověď zní „ano“.

V knize s názvem The Better Angels of Our Nature (Lepší andělé naší přirozenosti) předkládá Pinker data, která ukazují, že lidské násilí je mezi námi stále velmi silně přítomno, ale přesto postupně slábne. Autor navíc tvrdí, že „během dlouhého období dějin ženy jsou a budou uklidňující silou. Tradiční válka je mužská záležitost: ženy z kmene se nikdy nedají dohromady a nevezmou útokem sousední vesnice.“ Jako matky jsou ženy vybaveny evolučními podněty, které jim velí udržovat mírové podmínky, v nichž budou moci vychovávat potomstvo a zajistit, že se jejich geny přenesou do další generace.

Skeptikové na to okamžitě odpovědí, že ženy nevedly války jednoduše proto, že byly jen zřídkakdy u moci. Kdyby prý měly moc jako vůdkyně, podmínky světa plného anarchie by je donutily činit stejně bojovná rozhodnutí, jaká dělají muži. Margaret Thatcherová, Golda Meirová a Indíra Gándhíová se jako ženy dostaly na vrchol moci a všechny zavlekly své země do války.

Stejně tak je ovšem pravda, že tyto ženy vystoupaly do nejvyšších funkcí díky tomu, že hrály podle politických pravidel „mužského světa“. Právě úspěšnost, s jakou se přizpůsobily mužským hodnotám, především umožnila jejich vzestup na vrchol. Ve světě, v němž by ženy zastávaly proporcionální podíl (tedy jednu polovinu) vedoucích funkcí, by se možná u moci chovaly jinak.

Zbývá nám tedy obecnější otázka: opravdu záleží ve vedoucích funkcích na pohlaví? Z hlediska stereotypů různé psychologické studie ukazují, že muži tíhnou k tvrdé síle velení, zatímco ženy mají sklon spolupracovat a intuitivně rozumí měkké síle přitažlivosti a přesvědčivosti. Američané mají tendenci popisovat vedoucí roli pomocí tvrdých mužských stereotypů, avšak nedávné studie vedení ukazují stále větší úspěšnost stylu, který byl kdysi považován za „ženský“.

Ve společnostech založených na informacích jsou hierarchie nahrazovány sítěmi a lidé pracující s vědomostmi již nejsou tak nesmělí. V širokém spektru organizací se management mění směrem ke „společnému vedení“ a „distribuovanému vedení“, kdy lídři nestojí na vrcholu pyramidy, nýbrž uprostřed kruhu. Bývalý generální ředitel společnosti Google Eric Schmidt prohlásil, že musel své zaměstnance „rozmazlovat“.

Dokonce i armáda čelí těmto změnám. Ve Spojených státech například Pentagon tvrdí, že armádní cvičitelé „na všechny méně křičí“, protože dnešní generace lépe reaguje na instruktory, kteří hrají „spíše roli rádce“. Vojenský úspěch v boji proti teroristům a kontrapovstalcům vyžaduje, aby si vojáci získávali i srdce a mysli lidí, nejen aby ničili budovy a životy.

Bývalý americký prezident George W. Bush kdysi označil svou roli za roli „rozhodovatele“, ale moderní vedení obnáší mnohem více. Moderní vůdci musí umět využívat sítě, spolupracovat a podněcovat participaci. Nehierarchický styl žen a jejich schopnost navazovat vztahy odpovídají nárokům na vedení v novém světě znalostních organizací a skupin, na nějž jsou muži v průměru méně dobře připraveni.

Když se v minulosti chtěly ženy probojovat na vrchol určité organizace, musely si často osvojit „mužský styl“, jenž porušoval obecnější společenskou normu ženské „přívětivosti“. Protože však dnes informační revoluce a demokratizace vyžadují více participační vedení, stává se „ženský styl“ cestou k efektivnější vedoucí roli. Chtějí-li muži úspěšně vést, budou muset nejen lépe ohodnocovat tento styl u svých kolegyň, ale také si jejich schopnosti sami osvojovat.

(Zatím) je to jen trend, nikoliv realita. Ženy stále pronikají do vedoucích funkcí jen velmi pomalu – zastávají pouhých 5% špičkových pozic ve firmách a mají menšinu křesel ve volených zákonodárných sborech (například v USA je to pouhých 16%, zatímco ve Švédsku 45%). Jedna studie 1941 vládců, kteří během dvacátého století stáli v čele nezávislých zemí, mezi nimi našla jen 27 žen, z nichž zhruba polovina se dostala k moci coby vdovy nebo dcery mužského vládce. Ženy, které se k moci dostaly samy, tak tvořily necelé 1% všech vládců ve dvacátém století.

Proč si tedy ve světle nového všeobecného úzu studií o vedení, podle nichž se vstup do informační éry rovná vstupu do ženského světa, nevedou ženy lépe?

Přetrvávající genderovou propast lze vysvětlit nedostatkem zkušeností, zodpovědností žen coby primárních poskytovatelek péče, vyjednávacím stylem i obyčejnou diskriminací. Tradiční kariérní dráhy a kulturní normy, které je vytvořily a posílily, jednoduše neumožňují ženám osvojit si dovednosti vyžadované na špičkových vedoucích pozicích v mnoha organizačních kontextech.

Výzkum ukazuje, že dokonce i v demokratických společnostech čelí ženy většímu sociálnímu riziku než muži, když se pokoušejí vyjednávat o prostředcích souvisejících s kariérou, jako je odměna za práci. Ženy obecně nejsou dobře integrované do mužských sítí, které ovládají organizace, a genderové stereotypy stále brzdí ty ženy, jež se snaží tyto bariéry překonat.

Toto pokřivení se v informačních společnostech začíná rozpadat, ale bylo by chybou identifikovat onen nový typ vedení, který v informační éře potřebujeme, jednoduše jako „ženský svět“. Také pozitivní stereotypy jsou špatné pro ženy, muže i efektivní vedení.

Na lídry by se nemělo pohlížet ani tak z hlediska schopnosti hrdinného velení, jako spíše z hlediska schopnosti podněcovat participaci napříč organizací, skupinou, státem či sítí. Otázky vhodného stylu – kdy použít tvrdé a kdy měkké schopnosti – jsou stejně relevantní pro muže i pro ženy a tradiční genderové stereotypy by je neměly zatemňovat. Za určitých okolností bude potřeba, aby se muži chovali více „jako ženy“; za jiných okolností se ženy budou muset chovat více „jako muži“.

Klíčová rozhodnutí o válce a míru v naší budoucnosti budou záviset nikoliv na pohlaví, nýbrž na otázce, jak budou lídři kombinovat možnosti tvrdé a měkké síly, aby vytvářeli chytré strategie. Tato rozhodnutí budou činit muži i ženy. Pinker však má pravděpodobně pravdu, když poznamenává, že ty části světa, které zaostávají v potírání násilí, jsou zároveň částmi světa, jež zaostávají v poskytování větší moci ženám.