SÃO PAULO – Brazílie, Rusko, Indie a Čína se nedávno v Brasilii sešly na svém druhém výročním summitu. Novináři stále překypují zájmem o tuto skupinu zemí nazývanou „BRIC“, ale já jsem k tomuto pojmu skeptický.

Termín v roce 2001 prvně použila společnost Goldman Sachs, aby obrátila pozornost k výnosným příležitostem v částech světa, které pokládala za „rozvíjející se trhy“. Podíl zemí BRIC na světovém HDP se zvýšil z 16 % v roce 2000 na 22 % v roce 2008. Během následné globální recese se jim kolektivně dařilo lépe než průměrně. Společně tvoří 42 % světové populace a třetinu globálního hospodářského růstu za posledních deset let. Necháme-li stranou Spojené státy (zemi s třetím nejvyšším počtem obyvatel), roční hospodářský růst v ostatních čtyřech nejlidnatějších zemích – v Číně, Indii, Indonésii a Brazílii – v letech 2000 až 2009 přesahoval 5-6%.

To je pochopitelně dobrá zpráva pro světové hospodářství, ale ekonomický termín začal žít vlastním politickým životem, navzdory skutečnosti, že Rusko do této kategorie nezapadá nejlépe. Časopis Pekingská revue poznamenal: „Když společnost Goldman Sachs v roce 2001 akronym BRIC vytvořila, ani ekonomové, ani zbytek světa si nepředstavoval, že Brazílie, Rusko, Indie a Čína nakonec jednou zasednu za společný stůl a vytvoří významnou platformu.“ V červnu roku 2009 se ministři zahraničí těchto čtyř zemí poprvé sešli v ruském Jekatěrinburgu, aby chytlavé zkratkové slovo proměnili v mezinárodní politickou sílu.

Země BRIC vlastní 2,8 bilionu dolarů čili 42 % globálních zahraničních rezerv (byť většina z toho je čínská). Ruský prezident Dmitrij Medveděv tedy v Jekatěrinburgu prohlásil, že „žádný globální měnový systém nemůže uspět, pokud se používané finanční instrumenty denominují pouze v jediné měně“. Poté, co Čína zastínila USA jako největší brazilský obchodní partner, Čína a Brazílie oznámily plány na vyrovnávání vzájemných obchodů v národních měnách, nikoli v dolarech. Třebaže Rusko tvoří jen 5 % čínského obchodu, tyto dvě země ohlásily podobnou dohodu.

Po nedávné finanční krizi si Goldman Sachs přisadila a zveřejnila prognózu, že úhrn HDP zemí BRIC by mohl překonat HDP skupiny G7 už do roku 2027, asi o 10 let dřív, než se původně myslelo. Takové jednoduché extrapolace současných temp hospodářského růstu se často kvůli netušeným událostem ukazují jako chybné. Bez ohledu na míru oprávněnosti této lineární ekonomické prognózy však termín BRIC pro dlouhodobá hodnocení globálních mocenských vztahů stále nedává mnoho smyslu.

Ačkoliv schůzka zemí BRIC může být výhodná pro koordinaci některých krátkodobých diplomatických taktik, samotný pojem dává do jednoho pytle nesourodé země, mezi nimiž jsou hluboké rozdíly. Nedává mnoho smyslu spojovat Rusko, někdejší supervelmoc, se třemi rozvojovými zeměmi. Ze všech čtyř členů má Rusko nejmenší a nejgramotnější populaci a mnohem vyšší příjem na hlavu, ale co je důležitější, řada pozorovatelů má za to, že Rusko upadá, zatímco zbylá trojice co do mocenských zdrojů roste.

Rusko dnes nejenže více trpí důsledky globální recese, ale naráží na vážné dlouhodobé přítěže: chybějící diverzifikované vývozy, závažné demografické a zdravotní problémy, a řečeno Medveděvovými vlastními slovy, naléhavou potřebou „modernizace“. Jak nedávno upozornil list TheFinancial Times, ještě před dvěma desetiletími „Rusko bylo vědeckou supervelmocí, která uskutečňovala rozsáhlejší výzkum než Čína, Indie a Brazílie dohromady. Od té doby jej předstihl nejen světově rekordní růst čínské vědy, ale i Indie a Brazílie.“

Když se člověk podívá na čísla podrobněji, zjistí, že jádrem akronymu BRIC je vzestup čínských zdrojů, ale příjemným překvapením je také úloha Brazílie. Když bylo zkratkové slovo BRIC vytvořeno, namítl časopis The Economist, „země s tempem růstu sporým, jako jsou její plavky, oběť každé finanční krize, která se objevila, domovina chronické politické nestability, jejíž nekonečná schopnost mrhat svým zjevným potenciálem byla legendární stejně jako tamní fotbalové nadání a karnevaly, nepůsobila dojmem přináležitosti mezi tyto nastupující titány.“

Teď, poznamenává The Economist, „Brazílie v některých ohledech ostatní země BRIC předčí. Na rozdíl od Číny je demokracií. Na rozdíl od Indie ji nesužují povstalci, etnické ani náboženské střety ani nepřátelští sousedé. Na rozdíl od Ruska vyváží nejen ropu a zbraně a k zahraničním investorům přistupuje s respektem.“

Od doby, kdy Brazílie v 90. letech potlačila inflaci a zavedla tržní reformy, předvádí působivý hospodářský růst v rozmezí kolem 5 %. Vzhledem k tomu, že územní rozloha Brazílie třikrát převyšuje velikost Indie, 90 % z jejích 200 milionů obyvatel je gramotných, HDP ve výši dvou bilionů dolarů se vyrovná Rusku a tamní příjem na hlavu dosahuje 10 tisíc dolarů (třikrát víc než v Indii a téměř dvakrát víc než v Číně), Brazílie má působivé mocenské zdroje. Objev mohutných ropných zásob v brazilských pobřežních vodách, učiněný v roce 2007, se stal příslibem proměny země ve významnou mocnost v oblasti energií.

Brazílie, tak jako ostatní země BRIC, také stojí před významným počtem problémů. Je na 75. místě ze 180 zemí na indexu vnímání korupce sestavovaném organizací Transparency International (zatímco Čína je na 79. místě, Indie na 84. a Rusko na 146.). Světové ekonomické fórum řadí Brazílii na 56. příčku v seznamu 133 zemí seřazeném podle ekonomické konkurenční schopnosti (zatímco Čína je 29., Indie 49. a Rusko 63.). Vážnými problémy zůstávají chudoba a nerovnost. Giniho koeficient Brazílie činí 0,57 (přičemž 1,0 znamená dokonalou nerovnost, kdy veškerý příjem pobírá jediná osoba), zatímco pro Spojené státy je to 0,45, pro Čínu 0,42, pro Indii 0,37 a pro Rusko 0,42.

Jak vážně by tedy analytici měli brát skupinu BRIC? Jako ukazatel hospodářské příležitosti by ji měli přivítat, třebaže by dávalo větší smysl, kdyby Rusko nahradila Indonésie. V politickém smyslu jsou Čína, Indie a Rusko soupeři o moc v Asii a Brazílii a Indii poškozuje podhodnocená čínská měna. Není tudíž pravděpodobné, že by se BRIC stala seriózní politickou organizací podobně smýšlejících států.