Schůzce lídrů nejbohatších zemí světa ve francouzském Evianu bude vévodit jedna nevyřčená otázka: Co chce ve světě prosadit Amerika? Mohlo by tedy být k užitku nastínit zásady a úmysly, jimiž se řídí zahraniční politika USA.
Zaprvé platí, že rozporuplnost není nectnost. Při tvorbě zahraniční politiky je proměnlivost skutečně často kladem. Nemluvím o zásadách, ale o politice. Přístup USA ke světu není uniformní. Události z Iráku by se neměly horlivě interpretovat jako neměnná šablona americké politiky vůči zemím, které vyvíjejí zbraně hromadného ničení, podporují terorismus nebo upírají lidem svobodu.
V Iráku USA použily sílu jako poslední možnost, a to proti zemi se zřetelně agresivní minulostí a poté, co se značnou měrou vytvořil mezinárodní konsenzus o tom, co měl Irák udělat. Abychom se vypořádali s výzvami, jež představuje Severní Korea, Írán, Sýrie či další oblasti, bude zapotřebí různých politických přístupů, šitých na míru dané místní, regionální a mezinárodní skutečnosti.
Schůzce lídrů nejbohatších zemí světa ve francouzském Evianu bude vévodit jedna nevyřčená otázka: Co chce ve světě prosadit Amerika? Mohlo by tedy být k užitku nastínit zásady a úmysly, jimiž se řídí zahraniční politika USA.
Zaprvé platí, že rozporuplnost není nectnost. Při tvorbě zahraniční politiky je proměnlivost skutečně často kladem. Nemluvím o zásadách, ale o politice. Přístup USA ke světu není uniformní. Události z Iráku by se neměly horlivě interpretovat jako neměnná šablona americké politiky vůči zemím, které vyvíjejí zbraně hromadného ničení, podporují terorismus nebo upírají lidem svobodu.
V Iráku USA použily sílu jako poslední možnost, a to proti zemi se zřetelně agresivní minulostí a poté, co se značnou měrou vytvořil mezinárodní konsenzus o tom, co měl Irák udělat. Abychom se vypořádali s výzvami, jež představuje Severní Korea, Írán, Sýrie či další oblasti, bude zapotřebí různých politických přístupů, šitých na míru dané místní, regionální a mezinárodní skutečnosti.