V lednu se Evropská unie opět rozšířila směrem na východ. Po „velkém třesku“ rozšíření z roku 2004, kdy přibylo 75 milionů nových občanů EU, teď vstup Rumunska a Bulharska přidal dalších 30 milionů. Co to znamená pro trhy práce západní Evropy? Politici tvrdí, že ačkoliv někteří instalatéři migrují na Západ a firmy se stěhují na Východ, Západ díky pravděpodobné expanzi svých exportů zaznamená v čistém výsledku přírůstek pracovních míst. Jedná se o dobře známou úvahu, ale je správná?

Jedna věc je jistá: rozšíření postavilo západní Evropu před mimořádně ostrou mzdovou konkurenci. Zatímco zaměstnanec ve výrobním sektoru staré části EU vydělává průměrně 26,09 eur za hodinu, v Rumunsku je to v průměru 1,60 eur and v Bulharsku pouhých 1,39 eur.

Názor, že rozšíření na východ vytvoří pracovní místa na Západě, předpokládá, že východoevropští nízkopříjmoví pracující doplní a zesílí poptávku po západoevropských pracujících. Skutečně tomu tak zčásti je. Západoevropských inženýrů je zapotřebí k vytváření návrhů výrobků světové kvality, jež budou východoevropští dělníci vyrábět, zatímco lidé s manažerskými dovednostmi si mohou být jisti, že jejich schopností bude potřeba k integraci nejnovějších pracujících EU do evropské ekonomiky.

Avšak pro velkou většinu pracujících, kteří mohou nabídnout jen obyčejnou práci, ve skutečnosti východoevropští zaměstnanci nejsou doplňkem, nýbrž náhradou. Ocitají se tváří v tvář nízkopříjmové konkurenci lidí, již mají podobné dovednosti i ambice, a tudíž si rozšířením pravděpodobně pohorší. Podle empirických studií sahá skupina postižených od nekvalifikovaných dělníků po dělníky kvalifikované s dokončeným výučním vzděláním.

Důsledky pro trh práce jsou zřejmé: u vysoce kvalifikovaných pracujících v západoevropské pracovní síle vyústí rozšíření na východ ve zvýšení poptávky po jejich práci; pro všechny ostatní to bude znamenat úbytek. Kvůli fundamentální asymetrii v pružnosti mezd to povede k čistému snížení zaměstnanosti. Poněvadž mezi vysoce kvalifikovanými je nezaměstnanost nízká, vyšší poptávka po jejich službách nepovede ke zvýšení zaměstnanosti, nýbrž k nárůstu mezd. Pro méně kvalifikované v západní Evropě bude nevyhnutelný úbytek zaměstnanosti, protože prostor pro výkyv mezd omezují kolektivní smlouvy a hladiny minimálních mezd, jež sociální stát stanovuje prostřednictvím dávek nahrazujících mzdu a zákonných minimálních mezd. Mzdová nepružnost, společně se substitučním efektem doléhajícím na velkou většinu západoevropských pracujících, znamená, že rozšíření na východ způsobí v západní Evropě čistou ztrátu pracovních míst, zůstane-li trh práce tak nepružný, jak je teď.

Jistěže, rozšíření na východ vede k posílení západoevropských vývozů, protože se otevřelo více trhů, kde západní firmy mohou prodávat své výrobky. Avšak rozrostou-li se vývozy, je zapotřebí stáhnout výrobní faktory – zejména kapitál, kvalifikované pracovníky i nekvalifikované dělníky – z jiných sektorů hospodářství, což tu vede k úbytku pracovních míst. Vzhledem k tomu, že exportní zboží je při výrobě výrazně kapitálově i znalostně náročnější než jiné druhy zboží, strukturální změna dokonce čistou poptávku po nekvalifikované pracovní síle sníží: kapitál a nadaní jedinci, kteří z ostatních sektorů odejdou, si nevezmou všechny nekvalifikované dělníky s sebou. Ztenčující se sektory zahrnují pracovně náročné počáteční fáze výrobního procesu, kde se pracovní úkoly subdodavatelsky přesouvají do jiných zemí – což je fenomén, který není zřejmý zákazníkům ani se nereflektuje ve statistikách o přímých zahraničních investicích.

Navíc, třebaže se často připouští, že skrze přímé zahraniční investice lze pracovní místa ztratit, mnohem významnější jsou exporty finančního kapitálu, tedy úvěry, které zahraničním firmám umožňují vytvářet pracovní místa na jejich vlastní půdě. Uvažme Německo, které v roce 2006 exportovalo kapitál v hodnotě 108 miliard eur, z čehož pouhých 25 miliard šlo na přímé investice, zatímco čisté domácí investice ve všech sektorech dohromady činily jen 75 miliard eur. Část tohoto kapitálového exportu proudila do nových členů EU ve východní Evropě, které se v poměru ke své velikosti těšily gigantickým importům kapitálu.

Vzhledem ke všem těmto faktorům se tvrzení, že rozšíření EU na východ povede k čisté tvorbě pracovních míst v západní Evropě, nejeví jako nic víc než prázdná politicky korektní rétorika. Na prospěch z konkurence a sektorové změny, o nějž by se podělila většina pracujících, jsou západoevropské mzdy přespříliš zkostnatělé.