Science and Society
Učení a možnost volby
Per Unckel
|
|
|
|
STOCKHOLM – Ekonomiky severských zemí si vedou dobře a důvodem je částečně i skutečnost, že postupně reformují svůj „sociální model“ a přizpůsobují ho nové realitě způsobem, jenž reaguje na požadavky lidí. Na této změně však není nic výlučně „severského“. Právě naopak: je to změna, kterou mohou napodobit i ostatní.
Je zřejmé, že taková politika vyžaduje značné investice do výzkumu a vývoje. Například Švédsko investuje v této oblasti více než kterákoliv jiná evropská země – vysoce překonává cíl EU ve výši 3% HDP. Řada zemí investuje méně, a dokonce ani švédská 4% HDP by nemusela stačit vzhledem k tomu, že Čína, Indie a Spojené státy investují do výzkumu a vývoje ještě více.
Rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje navíc mohou mít jen omezené uplatnění, pokud získané vědomosti nelze přetavit v zakládání úspěšných firem. To vyžaduje přijetí takové politiky, která pamatuje na všechno – od dětských školek až po spolupráci mezi univerzitami a podniky –, a také vytvoření celkového podnikatelského klimatu, v němž bude úspěch odměňován a neúspěch se nebude pokládat za lidskou katastrofu. Úspěch Spojených států je do značné míry založen právě na tomto způsobu uvažování.
Většina evropských vzdělávacích soustav je bohužel založena na zastaralých postupech a teoriích. Vzdělávací možnosti a struktury sice byly postupně diverzifikovány, avšak hlavní nedostatek většiny evropských vzdělávacích soustav přetrvává dál: studentům se nabízí příliš málo možností a učitelé musí lpět na silně „rozškatulkované“ pedagogii, pokud si chtějí udržet místo.
Stejně jako v případě firemních monopolů bývají spotřebitelé (studenti) často vnímáni jako jednolitá masa, kterou lze bez výjimky vzdělávat podle téhož pedagogického přístupu. Školy však musí umět naplňovat potřeby a schopnosti jednotlivých dětí způsobem, jenž promění učení v podnětné dobrodružství.
Pro jiné země by švédský systém možná stál za další zkoumání. Švédské školy jsou financovány na obecní úrovni a fungují v rámci celostátních osnov, které navrhují parlament a vláda. Avšak třebaže tato pravidla musí dodržovat všichni, jednotlivé školy jsou řízeny konkurenčním způsobem. O licenci k provozování školy může požádat kdokoliv – rodiče, učitelé, ba dokonce i firmy. Národní školská komise má v principu nařízeno, aby příslušnou žádost schválila, bude-li navrhovaná škola pravděpodobně plnit celostátní cíle a má solidní finanční krytí.
Soukromé školy navíc nejsou pokládány za pouhý doplněk škol veřejných, nýbrž jako jejich plnokrevná alternativa, takže nemusí nabízet něco jiného. Obec, kde své služby nabízí soukromá škola, musí tuto školu podporovat stejnou finanční částkou v podobě kuponů na studenta, jakou poskytuje školám veřejným. Výše prostředků na studenta zůstává stejná a školy, které přijímají kupony, nemohou účtovat žádné další školné.
Poté, co byl tento systém v 90. letech zaveden, vznikla řada neveřejných škol. Průkopníky byla často sdružení rodičů nebo učitelů, obvykle se speciálním pedagogickým přístupem. Později začaly hrát významnou roli také firmy provozující řetězce škol.
V důsledku toho se po celém Švédsku zvýšila rozmanitost škol. Díky kuponovému systému mohou všichni studenti bez ohledu na příjem rodiny navštěvovat tu školu, pro kterou se rozhodnou. Dokonce i ve venkovských oblastech je dnes nabídka škol široká a zdá se, že konkurence zvýšila celkovou kvalitu švédských škol, přičemž již sama existence neveřejných škol vytvořila poptávku po reformě škol veřejných. Existuje-li mezi oběma typy škol nějaký rozdíl, pak se zdá, že neveřejné školy v mnoha případech lépe přistupují k dětem s poruchami učení.
Ke způsobu, jakým Švédsko revitalizovalo školství, samozřejmě existuje celá řada alternativ. Tři rysy švédské reformy se nicméně jeví jako obzvláště důležité: byla založena na kombinaci veřejného a tržního systému; měla obecnou formu a nepodmiňovala udělení licence tím, že neveřejné školy musí být speciální; a dotýkala se všech studentů.
Švédský kuponový vzdělávací systém je pravděpodobně nejambicióznější svého druhu na světě. Je to tím pozoruhodnější, že konkurenční princip, o který se opírá, zapustil kořeny právě v zemi, kde konkurence v oblasti veřejných služeb nebývá obecně akceptována.
Per Unckel je bývalý švédský ministr školství a vědy.
Copyright: Project Syndicate/Europe’s World, 2008.
www.project-syndicate.org
www.europesworld.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Per Unckel or return to our home page.
|
|
