To, že Ukrajinci budou volit svobodu v čase Vánoc, je skutečně dokonalá shoda okolností. Neboť naše hnutí je triumfem radostných zástupů, nikoliv lůzy; protestů, nikoliv rabování; jasného smyslu, nikoliv chaosu. Cosi nového tak prosytí zvyky těch, kdo odteď budou vládnout Ukrajině: respekt k jednotlivcům, což je fundamentální pojistka proti zneužívání moci.

Nic už nikdy nesníží, co bylo v ulicích Kyjeva v sázce – a co jsme si vydobyli. Ukrajinský lid skrze odvahu a odhodlání oživil svou sebeúctu. Ukrajinci mají důvod k hrdosti. Sebedůvěra těch, kdo jsou řízeni, a opatrnost těch, kdo je řídí: právě to jsou psychologické prameny demokracie a skutečné svobody a v naší vlasti už nebude možné je odklonit.

Nikdy nebylo pochyb o tom, že za dvanáct let své nezávislosti se Ukrajina obrovsky změnila. Přesto pod hlavněmi střelných zbraní nikdo – ani stateční muži a ženy, již ve statisících stanovali ve sněhu před ukrajinským parlamentem, – s jistotou nevěděl, zda tyto změny vytrhly Ukrajince ze spárů strachu a lhostejnosti. Úspěch jejich vzdoru dokazuje moc myšlenky, jež odcházejícího prezidenta Leonida Kučmu a jeho pomahače vyvádí z míry: totiž že demokracie znamená vzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou.

Režim zjevně očekával, že se zástupy, které protestovaly proti podvodným volbám z 21. listopadu, s lhostejností rozptýlí. To se nestalo. Režim to donutilo volit mezi použitím síly, která by sílící vzdor zlomila, a ukončením vlastní činnosti dřív, než bude pozdě. Bezpočetná dobrovolnická armáda demokratů odmítla opustit ulice a náměstí Kyjeva a tím staré šedivé muže včerejška naší země donutila k odchodu do minulosti.

To je průlom, který přetrvá. Už 70 cynických let – a po celá staletí předtím – se vše, co bylo vykonáno ve jménu Ukrajinců, dělo bez našeho souhlasu. Zkorumpované režimy se pomocí zastrašování a uplácení domáhaly loajálnosti byrokracie, policie a ozbrojených složek. Tisk i rozhlasové a televizní vysílání byly plné lží. Ohromné bohatství Kučmova režimu, získané okrádáním obyčejných Ukrajinců, naznačovalo, že vláda lupičství a podvodů by mohla trvat navždy.

Ukrajinci teď však dali svůj hlas demokracii a otevřené společnosti. Odteď bude vítězit síla myšlenek, nikoliv síla zbraní. Karel Marx, ona zákeřná příčina velké části ukrajinského strádání, se jednou trefil: „cílem,“ řekl o světě, „je změnit jej.“

Samozřejmě, naše hnutí vyrostlo z opozice: opozice vůči korupci, opozice vůči vzdávání se národní nezávislosti, opozice vůči vládě neurvalce. Štěstím opozice je její prostota; Ukrajinci chápali, proti čemu se stavíme, a stáli nám po boku.

Teď musíme vést národ, jehož některé součásti, jak se zdá, jsou – kvůli cynickým manévrům a nenávistné rétorice zdiskreditovaného režimu – proti demokracii, již se snažíme vybudovat. Žádná součást Ukrajiny však není naším nepřítelem a s nikým tak nebudeme jednat. Vždyť nám není třeba připomínat, co musí být prioritou Ukrajiny. Volali jsme to ze všech tribun v zemi: skoncujme s korupcí a zneužíváním moci pro osobní a stranické obohacení. Toto poselství je vytesáno do našich srdcí.

Naším prvním úkolem je tedy reforma práva a soudnictví a tady nám dává naději odvaha ukrajinského Nejvyšší soudu, který zvrácením ukradených voleb z 21. listopadu uhájil právo a svobody Ukrajinců oproti režimu, který je chtěl smést. Odoláme pokušení sáhnout po pomstě a odplatě. To je cesta, která vede k demoralizaci a novým sporům.

Nebudeme rozhodovat ve prospěch protěžovaných vrstev či klanů, nýbrž v národním zájmu a zákon uplatníme rovně vůči svým stoupencům i odpůrcům. Vodítkem a závazkem nám bude právní řád – a duch spořádané svobody, který jej oživuje.

Samozřejmě, přetrvávají ohromné potíže. První je obnova jednoty země. Ano, na Ukrajině žijí lidé hovořící ukrajinsky a lidé hovořící rusky; ano, žijí tu pravoslavní a katolíci. S těmito rozdíly však bylo manipulováno se stejným cynismem, s jakým proti sobě Slobodan Miloševič a Franjo Tudjman v bývalé Jugoslávii rozeštvali Srby, Chorvaty a Bosňany.

Ukrajinci se s hněvem a hrůzou děsí právě myšlenky rozdělení státu. Jednota naší země není uměle vytvořená. Jsme soudržný národ, sjednocený společnou historii a utrpením. Položili jsme základy opravdové demokracie a náš dům už nikdo nerozdělí. Oživením svých svobod oživíme i svou jednotu. Oživíme Ukrajinu.