Opředena nařčeními z travičství a pletich, ukrajinská kampaň před prezidentskými volbami je podívanou, jež by mohla nadchnout jedině rod Borgiů. Je tomu deset dní, co se Viktor Juščenko, opoziční kandidát na prezidenta (a favorit průzkumů veřejného mínění), ztratil z předvolebního turné. Objevil se ve Vídni, kde se zotavoval z potíží, zprvu považovaných za otravu potravinami.

Na Ukrajině se teď ale všeobecně tvrdí, že Juščenkovi možná byla do jídla přimíšena smrtící látka ricin, kdysi oblíbená mezi atentátníky z KGB, kteří ji použili k zavraždění bulharského disidenta Georgije Markova v Londýně roku 1978. Ve většině zemí by se taková obvinění jevila jako paranoidní přeludy. Nikoliv na Ukrajině, kde byl současný ministerský předseda a Juščenkův hlavní rival v boji o post prezidenta, Viktor Janukovič, dvakrát usvědčen z násilných trestných činů.

Juščenko už obnovil kampaň, s tváří zčásti znehybnělou, když minulý týden v Kyjevě hovořil k početnému shromáždění příznivců. Jeho odpůrci událost povýšeně přezírají, ba zástupce šéfa administrativy prezidenta Leonida Kučmy navrhl, aby si Juščenko najal ochutnávače. Záležitost teď podléhá kriminálnímu šetření.

Podezření na nečistou hru se prohloubilo, když si druhou nejvýznamnější osobnost opozice, bývalou místopředsedkyni vlády Julii Tymošenkovou, předvolal moskevský prokurátor, aby mu zodpověděla otázky týkající se obvinění, že před lety podplatila ruského armádního důstojníka, aby získala výhodu pro plynárenskou společnost, již řídila. Ruský vojenský prokurátor na ni dokonce vydal mezinárodní zatykač, přestože důstojník, jehož měla podle obvinění uplácet, byl loni v Moskvě během procesu projednávajícím tatáž obvinění, na než se teď prokurátoři chtějí dotazovat Tymošenkové, zbaven viny.

Načasování tahu proti Tymošenkové, učiněnému vzápětí po údajné Juščenkově otravě, se ani zdaleka nejeví jako náhodné. Naopak, případ byl znovuotevřen během Juščenkovy hospitalizace - a hrozilo tak, že opozice bude odpravena sotva měsíc před prezidentskými volbami plánovanými na 31. října.

Takto brutální taktiky jsou tím děsivější, že podle posledních průzkumů veřejného mínění má ukrajinská opozice reálnou naději na vítězství. Ukrajinské opoziční skupiny navzdory veškeré nepřízni napomohly vybudovat občanskou společnost a zdravé politické strany v míře nesrovnatelné s čímkoli, co vidíme v Rusku prezidenta Vladimíra Putina. Je také pravda, že ruský prezident se staví za Janukoviče, jemuž se dostává otevřené podpory od ruského velvyslance v Kyjevě, někdejšího ministerského předsedy Viktora Černomyrdina.

Janukovič zastupuje doněckou kliku, jednu z vícera zeměpisně vymezených oligarchických skupin soupeřících o ovládnutí ukrajinského obchodu a politiky. Na kyjevskou kliku, řízenou vedoucím Kučmovy kanceláře Viktorem Medvedčukem, či na dnětropetrovskou kliku Kučmova zetě Viktora Pinčuka, má stěží nějaký vliv. Oba oligarchové však dávají Janukovičovi přednost před Juščenkem, jenž se zavázal, že „skoncuje s korupcí" a „lupiče" pošle za mříže.

Juščenkovy sliby souzní s celou Ukrajinou. Ačkoliv oligarchové ovládají všechny hlavní televizní stanice kromě jediné, je stále populární. Hospodářství za prezidenta Kučmy začalo nedávno výrazně růst - zčásti díky Juščenkově krátkému reformnímu výkonu funkce premiéra před čtyřmi roky -, moc oligarchů se však upevnila.

V červnu konsorcium vedené Pinčukem a doněckým magnátem Rinatem Achmetovem koupilo státní ocelárnu v dražbě, jež byla údajně zmanipulovaná tak, aby vyloučila zahraniční zájemce nabízející dvakrát či třikrát víc. Šlo o krok, jenž zřejmě nebyl jen dalším uchvacováním majetku; naznačuje také úsilí o vytvoření aliance mezi oběma klikami pro období po Kučmovi.

Pokud Juščenko zvítězí, takové spojenectví by mu výkon moci ztěžovalo - a on si to uvědomuje. Ohledně plánů, jak se vypořádat s oligarchy, je proto zdrženlivý. „Nevylučuji vyšetřování klik za Medvedčukem nebo Janukovičem, ale jinak podnikání potřebuje jasná pravidla," říká. Tím, že nejmenoval Pinčuka, může Juščenko naznačovat, že pro případ, že by se stal prezidentem, si přeje zachovat s nejmocnějším ukrajinským magnátem příměří.

Evropa, Amerika a celý širší svět nesmí nečinně přihlížet, jestliže se ukrajinští vládci a oligarchové všemi dostupnými prostředky pokoušejí podloudně zvítězit v nadcházejících volbách. Je potřeba vyvinout tlak, který Kučmu přiměje zajistit, aby říjnové volby byly transparentně svobodné a spravedlivé. Jinak by Kyjev mohl zažít takové protesty - a riziko občanské války -, jaké vedly k pádu Slobodana Miloševiče v Srbsku roku 2000 a vlády Eduarda Ševarnadzeho loni v Gruzii.

Vyvinout tlak nebude snadné. Prezident Kučma je sice na Západě už mnoho let v nemilosti, ale Evropa i Spojené státy vždy našlapovaly co nejjemněji, v obavách, aby jej nevehnaly Rusku do otevřené náruče. Kučmovo rozhodnutí vyslat ukrajinské vojáky do Iráku navíc rozštěpilo západní spojenectví, neboť se dostal do americké přízně. Po utrpení ztrát Juščenko - zřejmě nerozumně - veřejně vyzval ke stažení vojáků z Iráku.

Prezident Bush však nemůže prosazovat demokracii v Iráku tím, že ji cynicky obětuje na Ukrajině. Evropa a USA musí čelit korupci, jež údajně obestírá Kučmovu vládu, i jeho úsilí udržet si moc manipulací volby svého nástupce. Všechny snahy rozvrátit průběh voleb by se měly setkat s jasnou výstrahou, že ohrožují jak současnou i budoucí pomoc, tak obchodní výhody, jako je zrychlené přistoupení k WTO.

Většina obyčejných Ukrajinců si zoufale přeje být součástí Evropy. Této touhy lze využít a přimět Kyjev ke změně kurzu směrem k Západu a demokracii. Je ale potřeba jasně dát najevo, že se Západ bez ohledu na geopolitický význam Ukrajiny nebude zdráhat se jí postavit, bude-li v ohrožení demokracie a základní lidská práva.