Friday, August 22, 2014
0

Turecko, Evropa a bezpečnost na Blízkém východě

K francouzským a nizozemským výhradám vůči navrhované ústavě EU přispělo mnoho faktorů. Jedním z nich – obvykle neuváděným – je strach z tureckého členství v unii. Směřování ke členství však již dnes tuto zemi proměnilo.

Ve snaze připravit se na vstup do EU uskutečnilo Turecko rozsáhlé a vážné právní, politické a hospodářské reformy. Turečtí úředníci, politici i občané se sjednotili v úsilí splnit kodaňská kritéria pro členství v EU a snášeli bolestné dopady restrukturalizačních programů, které jim nařídil MMF. Rýsující se přístupový proces bude ještě bolestnější, ale turecký lid je pevně odhodlán postavit se k tomuto úkolu čelem.

Transformace Turecka již skoncovala se státně-bezpečnostním aparátem z dob studené války, který v zemi vládl po půl století, a změnila rámec domácí i zahraniční politiky země. Díky modernizaci a demokratizaci doma získali turečtí politici důvěru ve svou schopnost vést úspěšnou regionální politiku. V důsledku toho jsou dnes vedoucí představitelé Turecka ochotni vyvíjet aktivní diplomatické úsilí na Blízkém východě ve snaze minimalizovat problémy se sousedními zeměmi.

Prvořadou důležitost má přitom fakt, že Turecko začíná plnit roli modelového příkladu pro blízkovýchodní státy, které usilují o reformu a modernizaci. Tento vliv neznamená hegemonistický vztah, ale spíše ukazuje na alternativní cestu k reformám a hospodářskému rozvoji, než jakou si mohly zvolit jiné převážně muslimské země. EU je spojována s mírem, demokracií a hospodářským rozvojem, zatímco Blízký východ charakterizuje nestabilita, autoritářství a ekonomická zaostalost. Turecký reformní proces ukazuje, že druhá možnost není pro země v této oblasti nevyhnutelným osudem.

V tomto ohledu Sýrie a Írán uznávají turecký proces členství v EU. Evropské Turecko přitom pokládají za příležitost, jak rozvíjet vlastní vztahy s unií. Turecko navíc ukazuje, že údajný rozpor mezi demokracií a bezpečností – a pochopitelně také mezi demokracií a islámem – lze překonat. Zdá se, že to chápou i další muslimské státy: nedávno byl generálním tajemníkem Organizace islámských států vůbec poprvé a většinou hlasů zvolen Turek.

Další významný příspěvek Turecka pramení z konstruktivního diplomatického angažmá v regionu. Turecká vláda přijala aktivní roli podporovatele míru a ve vztahu k řadě regionálních problémů přepracovala svou politiku.

Turecký premiér Tayyip Erdogan například porušil tradici tím, že dal najevo kritický postoj vůči zostřenější izraelské politice na okupovaných územích, a učinil tak bez přerušení diplomatických vztahů s Izraelem. Během návštěvy tureckého ministra zahraničí Abdulláha Güla v Izraeli počátkem ledna se pak rozvinula vážná diskuse o tom, že by se Turecko ujalo role prostředníka mezi Izraelem a Palestinci a také při budoucích syrsko-izraelských rozhovorech.

Turecko se samozřejmě nepřipojilo k Američany vedeným okupačním jednotkám v Iráku, ale vyvinulo obrovské úsilí o mobilizaci regionální podpory pro stabilní irácký stát. Turečtí političtí představitelé pravidelně svolávali země sousedící s Irákem k diskusím o budoucnosti regionu. Rada bezpečnosti Organizace spojených národů brala tato setkání vážně a požádala o další regionální spolupráci v otázce Iráku.

Konstruktivní jednání Turecka s EU vytváří na Západě – přinejmenším mezi vedoucími západními představiteli, když už ne u obyvatelstva – pocit důvěry v jeho regionální iniciativy. Turecku se však zároveň daří udržovat si stejný odstup od EU a USA. V otázce politiky vůči Iráku a Palestině má například Turecko blíže k EU, avšak na Balkáně a na Kypru zaujímá stanovisko podobné linii USA.

V nedávné historii se na Blízkém východě objevily různé regionální mocnosti – šáhův Írán či Násirův Egypt. Nástup Turecka do role regionální mocnosti je odlišný v tom, že z něj jeho demokratické struktury činí aktivního mírotvorce, nikoliv lokálního tyrana.

Tato role je nezbytná a zároveň slibná, neboť region potřebuje lokální dynamickou sílu, která bude tlačit na reformu, transformaci a mír. Turecká zkušenost ukazuje, že skutečná bezpečnost v regionu vyžaduje vnitřní stabilitu a sociální smír. Při troše štěstí lze tento model exportovat do celého muslimského světa.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured