Monday, October 20, 2014
0

Jak naložit s al-Káidou

PRINCETON – Ačkoliv mají vedení, náboženská víra i ideologie al-Káidy kořeny v Saúdské Arábii, díky politice saúdské vlády, která kombinuje velký cukr s ještě větším bičem, zde byla tato organizace téměř rozprášena. Srpnový pokus o atentát na náměstka ministra vnitra pro bezpečnostní záležitosti, prince Muhammada bin Najífa, v Džiddě názorně dokládá oba zmíněné prvky saúdské strategie i skutečnost, že smělá snaha al-Káidy o oživení svého zdejšího osudu ztroskotala.

Atentátníkem byl Abdalláh Asírí, saúdský občan a člen al-Káidy, který se vrátil z Jemenu s tvrzením, že odmítl terorismus a chce se vzdát přímo princi Muhammadovi v jeho paláci. Princ toho dne poslal pro atentátníka na jemensko-saúdské hranice vlastní soukromý tryskáč a údajně rozkázal, aby Asírí nebyl pečlivě prohledán. Asírí však měl v těle ukrytou bombu: půlkilogramovou výbušninu, kterou v blízkosti prince odpálil. Bomba naštěstí nebyla uzavřena v kovovém pouzdře, a tak se jedinou obětí útoku stal terorista samotný.

Člověku zvenčí připadá tato epizoda jako kolosální bezpečnostní selhání – jako by šéf FBI osobně přivítal na zahradní party jednoho z bin Ládinových pobočníků. Právě tuto vysoce personalizovanou formu politiky však členové saúdské královské rodiny uplatňují vůči uprchlým členům al-Káidy. A přestože má tato politika jistá rizika, částečně jí lze vysvětlit porážku al-Káidy v Saúdské Arábii. Vysoce personalizovaná politika tvoří součást toho, co by se dalo nazvat saúdskoarabským státním divadlem, díky němuž setrvává královská rodina pevně u moci.

Od roku 2003 stojí princ Muhammad v čele úspěšné kampaně proti násilnému islamismu v království. V oblasti ozbrojené bezpečnosti vytvořil silnou domácí zpravodajskou a policejní službu, jejíž taktika je účinná a zároveň brutální. Současně princ dovedně využívá hluboce zakořeněné kulturní a náboženské normy k vytváření tlaku na rekruty al-Káidy, aby se vzdali násilí.

Jednotlivým džihádistům i jejich rodinám například nabízí značné finanční obnosy výměnou za politickou poslušnost. Pokud takový radikál saúdskou štědrost nepřijme, v podstatě tím ochuzuje vlastní rodinu – a to je v kultuře a náboženství, které si rodičů vysoce váží a ctí je, velmi silný odrazující prvek.

Princ Muhammad zavedl také nápravný program, jenž se snaží odklonit džihádisty od radikálních náboženských názorů prostřednictvím studijního kurzu, který káže, že islám vyžaduje poslušnost muslimskému panovníkovi. Kajícní džihádisté se učí, že násilí uskutečňované jednotlivci – tedy nikoliv legitimním panovníkem – je hříšné a Bůh jeho pachatele potrestá. Tyto lekce nevylučují veškeré násilí a soustřeďují se spíše na to, jak al-Káida své útoky ospravedlňuje a jaké podoby násilí má. Boj bez výslovného souhlasu panovníka i sebevražedné útoky jsou podle tohoto výkladu nezákonné.

Vstup do programu často zahrnuje i osobní audienci u saúdského prince – tento obřad zdůrazňuje paternalistickou a osobní povahu vládnutí v saúdském království, kde jsou všichni poddaní považováni za děti královského rodu, o něž je dobře postaráno.

A konečně zahájil princ Muhammad monitorování internetu a dezinformační kampaň, která bedlivě sleduje džihádistické webové stránky a internetová fóra. V důsledku toho drží saúdské bezpečnostní služby prst na tepu džihádistických debat i strategií náboru radikálů.

Al-Káida si navíc pošramotila pověst u saúdské veřejnosti, jejíž příslušníci se opakovaně stávají oběťmi teroristických útoků. Sebevražedné pumové útoky na veřejné budovy a ropná i jiná vládní zařízení al-Káidu v očích mnoha Saúdů odcizily. Jelikož je nejméně 80% obyvatel závislých na vládních mzdách nebo podpoře, začaly být útoky velmi nepopulární.

Kromě toho obyčejní Saúdové vidí chaos za humny v Iráku a nepřejí si mít stejnou vřavu doma. V očích většiny lidí má stabilita přednost před nepořádkem, i kdyby se jí dosahovalo autoritativními prostředky.

Rostoucí počet neúspěchů al-Káidy v saúdském království donutil přeživší členy této organizace v posledních dvou letech k tomu, aby se přeskupila za jemenskými hranicemi. Nehostinný hornatý terén, nábožensky konzervativní obyvatelstvo a slabá vláda, která v minulosti s al-Káidou spolupracovala, to vše vytvořilo z Jemenu relativně bezpečné útočiště. Al-Káida díky tomu získala čas, aby se pokusila přeorganizovat a naplánovat útoky v Saúdské Arábii i jinde. Lidnatý Jemen, kde v současnosti probíhají dvě domácí vzpoury a kde se rapidně tenčí zásoby ropy i vody, se tak rychle stává noční můrou západních politiků.

Prozatím však má saúdská královská rodina prince, který je pokládán za odvážného hrdinu, jenž přežil pokus o atentát ve chvíli, kdy velkoryse nabízel ruku nekajícnému fanatikovi. Saúdský král Abdalláh sice prince Muhammada pokáral za neopatrnost, ale jinak musí být vděčný, že se v jeho rodině našel bezpečnostní šéf, který zlomil páteř al-Káidě, přinejmenším uvnitř království.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured