MEXICO CITY – V posledních dvou měsících se na protidrogové scéně v Latinské Americe a Spojených státech udály dalekosáhlejší změny než ve všech předchozích desetiletích dohromady. Došlo ke třem zásadním posunům, z nichž každý by byl sám o sobě důležitý; dohromady mohou fungovat jako převratná změna, která konečně udělá přítrž neúspěšné protidrogové válce na západní polokouli.

První a nejdůležitější událostí byla referenda o legalizaci marihuany v amerických státech Colorado a Washington, konaná 6. listopadu. Voliči v zemi, která je největším spotřebitelem zakázaných látek obecně a marihuany zvlášť, poprvé schválili návrhy na legalizaci držení, výroby a distribuce konopí – a to poměrně výraznou většinou.

Zatímco v Oregonu podobná iniciativa ztroskotala a ani v Kalifornii takzvaný Návrh 19 (který vyzýval k omezené legalizaci konopí) v roce 2010 neprošel (o sedm procentních bodů), výsledek v Coloradu a ve Washingtonu vyslal zbytku USA silné sdělení. Nejenže výsledky vytvořily konflikt mezi americkým federálním zákonem a státní legislativou, ale také signalizují posun v přístupu nikoliv nepodobný tomu, který se týkal sňatků osob téhož pohlaví.

Stejně důležitá však byla reakce prezidenta Baracka Obamy na hlasování v Coloradu a ve Washingtonu – v obou státech Obama při svém znovuzvolení hravě zvítězil. Právní a politické problémy spojené s výsledkem referend nejsou nevýznamné: marihuana zůstává zakázanou látkou podle amerického federálního práva i podle mezinárodních konvencí, které Amerika přijala. V jiných otázkách – zejména v otázce imigrace – Obama odmítá právní nároky států a trvá na federální pravomoci. Téma navíc zůstává vysoce citlivé: ačkoliv výzkumy veřejného mínění v roce 2012 poprvé naznačují malou většinu ve prospěch legalizace, odpůrci jsou i nadále vehementní.

V rozhovoru ze 14. prosince nicméně Obama učinil tři průlomová prohlášení. Za prvé řekl, že vymáhání federální legislativy o marihuaně v Coloradu a Washingtonu není prioritou jeho administrativy; že teď „má jiné starosti“. Za druhé zopakoval, že se on osobně staví proti legalizaci, ale poté dodal: „v tuto chvíli“. Stalo se tak vůbec poprvé, že některý stávající americký prezident naznačil možnou, ba snad i pravděpodobnou změnu budoucí politiky. A nakonec se Obama postavil za uspořádání „národního dialogu“ v otázce státní versus federální legislativy v podobných otázkách. Důležitost těchto prohlášení nelze ani docenit.

Ke třetí změně za posledních pár měsíců došlo v zemi, která patří k největším dodavatelům drog na světě: v Mexiku, skrz které musí projít prakticky všechny zakázané látky dopravované do USA – kokain, heroin, marihuana a amfetaminy. Prvního prosince vystřídal Felipeho Calderóna ve funkci mexického prezidenta Enrique Peña. A jako to tak zpravidla bývá, stala se tato změna příležitostí k přehodnocení politiky odstupující vlády, třebaže nová administrativa nemá v úmyslu tuto politiku v krátkodobém měřítku upravovat. Naštěstí pro Mexiko se zdá, že historie bude soudit Calderónovu „protidrogovou válku“ přísně.

Deník Washington Post přinesl koncem listopadu zprávu svého zpravodaje v Mexico City. Ten získal přístup k interním dokumentům, které ukazují, že kromě přibližně 60 000 úmrtí přímo souvisejících s protidrogovou válkou zmizelo během Calderónova šestiletého funkčního období dalších 25 000 osob. Organizace bojující za lidská práva Human Rights Watch napsala novému prezidentovi veřejný dopis, v němž se ho táže, co hodlá udělat s tisícovkami pohřešovaných Mexičanů. Nová vláda pak v sérii uniklých informací i otevřených prohlášení poukázala na vysoké právní, byrokratické i finanční náklady předešlé politiky a také na skutečnost, že navzdory prudce zvýšeným výdajům na vymáhání zákona a bezpečnost bylo v zemi spácháno podstatně více trestných činů všech typů.

Stručně řečeno se nejnovější forma tradičního a mezinárodně vymáhaného přístupu k potírání drog, který stojí na represivní a prohibitivní politice, postupně mění v katastrofální neúspěch, jenž stojí Mexiko obrovské peníze, aniž přináší jakékoliv výsledky pro tuto zemi, zbytek Latinské Ameriky i USA. Hlavní stoupenci tohoto přístupu (Calderón, bývalý kolumbijský prezident Álvaro Uribe, současná prezidentka i bývalý prezident Brazílie, američtí konzervativci i tamní bezpečnostní establishment) v důsledku toho ztrácejí veřejnou podporu. A půdu pod nohama naopak získávají zastánci odlišné strategie (mimo jiné prezidenti Kolumbie a Guatemaly Juan Manuel Santos a Otto Peréz Molina), jejímiž východisky jsou veřejné zdraví a legalizace.

Očekává se, že Uruguay v lednu schválí zákon, který plně legalizuje marihuanu, a Organizace amerických států má v polovině roku dodat hlavám států v regionu zprávu o alternativních strategiích potírání drog a současných „nejlepších praxích“ v jiných zemích. A další státy USA s největší pravděpodobností buďto schválí úplnou legalizaci marihuany nebo její použití k lékařským účelům (to už dnes umožňuje 18 států USA).

Zdá se, že protidrogovou politiku čekají převratné změny. Nedojde k nim přes noc, nedojde k nim všude a nedojde k nim ve vztahu ke všem drogám. Po desetiletích krveprolévání, represí a kriminalizace se však věci začaly vyvíjet správným směrem. Je škoda, že to trvalo tak dlouho.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.