BERKELEY – Zotavení z recese let 2008-2009 zůstává napříč euroatlantickým světem pomalé a vratké, takže co bylo snadno řešitelnou cyklickou nezaměstnaností, se mění v nezaměstnanost strukturální. Co bylo zaškobrtnutím v procesu akumulace kapitálu, se proměnilo ve vleklý schodek investic a to znamená méně fyzického kapitálu a nižší hladinu reálného HDP nejen dnes, kdy ještě zotavení není u konce, ale možná na desítky let.
Ze zkušenosti západní Evropy v 80. letech plyne empirické pravidlo: každý rok, kdy nižší míra uplatnění pracovních sil a fyzický kapitál ztenčený v důsledku ubývajících investic stlačí výrobu o 100 miliard dolarů pod normál, znamená, že produktivní potenciál při plné zaměstnanosti bude v dalších letech o 10 miliard dolarů pod úrovní, která by se jinak předpokládala.
Fiskální důsledky jsou ohromující. Předpokládejme, že Spojené státy nebo stěžejní západoevropské ekonomiky posílí své vládní nákupy v příštím roce o 100 miliard dolarů. Předpokládejme dále, že jejich centrální banky budou sice neochotné dále bobtnat pomocí nekonvenční měnové politiky, ale zároveň se budou zdráhat mařit politiky volených vlád tím, že by působily jako protiváha jejich snah stimulovat ekonomiky. V takovém případě jednoduchý multiplikátor konstantních měnových podmínek ukazuje, že můžeme očekávat zhruba 150 miliard dolarů HDP navíc. Toto zvýšení zase zajistí 50 miliard dolarů daňových výnosů navíc, z čehož plyne, že čistý nárůst státního dluhu bude jen 50 miliard dolarů.
BERKELEY – Zotavení z recese let 2008-2009 zůstává napříč euroatlantickým světem pomalé a vratké, takže co bylo snadno řešitelnou cyklickou nezaměstnaností, se mění v nezaměstnanost strukturální. Co bylo zaškobrtnutím v procesu akumulace kapitálu, se proměnilo ve vleklý schodek investic a to znamená méně fyzického kapitálu a nižší hladinu reálného HDP nejen dnes, kdy ještě zotavení není u konce, ale možná na desítky let.
Ze zkušenosti západní Evropy v 80. letech plyne empirické pravidlo: každý rok, kdy nižší míra uplatnění pracovních sil a fyzický kapitál ztenčený v důsledku ubývajících investic stlačí výrobu o 100 miliard dolarů pod normál, znamená, že produktivní potenciál při plné zaměstnanosti bude v dalších letech o 10 miliard dolarů pod úrovní, která by se jinak předpokládala.
Fiskální důsledky jsou ohromující. Předpokládejme, že Spojené státy nebo stěžejní západoevropské ekonomiky posílí své vládní nákupy v příštím roce o 100 miliard dolarů. Předpokládejme dále, že jejich centrální banky budou sice neochotné dále bobtnat pomocí nekonvenční měnové politiky, ale zároveň se budou zdráhat mařit politiky volených vlád tím, že by působily jako protiváha jejich snah stimulovat ekonomiky. V takovém případě jednoduchý multiplikátor konstantních měnových podmínek ukazuje, že můžeme očekávat zhruba 150 miliard dolarů HDP navíc. Toto zvýšení zase zajistí 50 miliard dolarů daňových výnosů navíc, z čehož plyne, že čistý nárůst státního dluhu bude jen 50 miliard dolarů.