MELBOURNE – Společnost Google se stáhla z Číny s odůvodněním, že není nadále ochotna upravovat svůj vyhledávač tak, aby blokoval informace, které si čínská vláda nepřeje zpřístupnit svým občanům. V liberálních demokraciích po celém světě se toto rozhodnutí setkalo se všeobecným nadšením.

V jedné z těchto liberálních demokracií, totiž v Austrálii, však vláda nedávno prohlásila, že prosadí legislativu, která bude blokovat přístup na některé webové stránky. Zakázaný materiál zahrnuje dětskou pornografii, styk se zvířaty, incest, názorné zobrazování násilí „s velkým dopadem“, vše co propaguje nebo poskytuje návod k trestné činnosti či násilí, detailní popisy užívání zakázaných drog a návodné informace o sebevraždě na webových stránkách podporujících právo na smrt smrtelně nebo neléčitelně nemocných osob.

Průzkum mezi čtenáři listu Sydney Morning Herald nicméně ukázal, že 96% respondentů se staví proti těmto navrhovaným opatřením a pouze 2% je podporují. Hlasování se přitom zúčastnilo více čtenářů než jakéhokoliv předchozího průzkumu zveřejněného na webové stránce deníku a výsledek je ze všech těchto průzkumů nejjednoznačnější.

Internet je stejně jako parní stroj technologickou revolucí, která změnila svět. Máte-li dnes internetové připojení, máte na dosah ruky takové množství informací, jaké bylo dříve dostupné pouze lidem s přístupem do největších světových knihoven – ve většině ohledů je dokonce množství informací dostupných přes internet nesrovnatelně vyšší než v těchto knihovnách a navíc je neskonale snazší najít, co hledáte.

Pozoruhodné je, že tento vývoj nastal bez centrálního plánování, bez řídicího orgánu a bez celkové kontroly kromě systému přidělování názvů a adres jednotlivým webovým stránkám. Skutečnost, že něco tak významného mohlo vzniknout nezávisle na vládách a velkých firmách, vedlo mnoho lidí k přesvědčení, že internet může přinést světu nový typ svobody. Jako by z podstaty decentralizovaná a individualistická technologie realizovala anarchistickou vizi, která by se byla jevila jako naprostá utopie, kdyby si ji v devatenáctém století vysnil Petr Kropotkin. Možná právě z toho důvodu je tolik lidí tak silně přesvědčeno, že internet by měl zůstat zcela nespoutaný.

Snad proto, že podstata Googlu spočívala a spočívá v co nejširším zpřístupňování informací, byla jeho spolupráce s oficiálními čínskými cenzory internetu pokládána za hlubokou zradu. Internetoví anarchisté doufali, že represivní vlády budou mít pouze dvě alternativy: akceptovat internet i s jeho neomezenými možnostmi šíření informací, anebo omezit přístup k internetu pouze na vládnoucí elitu a otočit se zády k jednadvacátému století, jak to učinila Severní Korea.

Realita je složitější. Čínská vláda nikdy nehodlala ustoupit požadavku Googlu, aby ukončila internetovou cenzuru. Úřady bezpochyby najdou cesty, jak nahradit služby, které Google poskytoval – bude to něco stát a možná se i trochu sníží efektivita, ale internet v Číně zůstane spoutaný.

Důležitější ovšem je, že Google již nedává souhlas s politickou cenzurou. Jak se dalo čekat, někteří lidé Google obviňují, že se snažil vnutit vlastní hodnoty zahraniční kultuře. To je ovšem nesmysl. Google má právo vybrat si, jak a s kým bude dělat byznys. Stejně tak by se totiž dalo tvrdit, že v době, kdy Google výsledky hledání v Číně filtroval, vnucovala Čína své hodnoty Googlu.

Rozhodnutí o odchodu Googlu je v souladu s jeho vlastními hodnotami. Podle mého názoru lze tyto hodnoty hájit snáze než hodnoty vedoucí k politické cenzuře – a kdo ví, kolik Číňanů by se přihlásilo k hodnotě otevřeného přístupu k informacím také, pokud by tuto možnost dostalo?

Dokonce i s cenzurou je totiž internet silou změny. Když minulý měsíc pohrozil guvernér čínské provincie Chu-pej novinářce a sebral jí diktafon, neboť mu položila otázku o jednom místním skandálu, využili novináři, právníci a akademici internet k protestům. Internetová zpráva kritizující guvernérovo chování zůstala na webu 18 hodin, než cenzoři nařídili její stažení. Do té doby se už však značně rozšířila.

Na Kubě zase blog Generation Y Yoani Sánchezové překonal bariéry, které konvenční média překonat nedokázala. Ačkoliv kubánská vláda blokuje přístup na webovou stránku, na níž je blog provozován, je blog dostupný po celém světě v mnoha různých jazycích a do Kuby se distribuuje na kompaktních discích a flashdiscích.

Nová svoboda projevu, kterou internet přinesl, dalece přesahuje politiku. Lidé spolu navazují vztahy novými způsoby a kladou si otázky, jak bychom měli reagovat na ostatní, když o nich víme jen to, co jsme zjistili prostřednictvím média umožňujícího všechny formy anonymity a podvodu. Zjišťujeme nové poznatky o tom, co lidé chtějí dělat a jak se navzájem chtějí stýkat.

Bydlíte v odlehlé vesnici a máte neobvyklé koníčky, zvláštní zájmy nebo sexuální preference? Na internetu najdete někoho, s kým se o ně můžete podělit. Nedostanete se k lékaři? Na internetu si můžete své příznaky ověřit – můžete si však být jistí, že lékařská webová stránka, kterou používáte, je spolehlivá?

Technologie lze využívat v dobrém i ve zlém a na vynesení rozsudku o internetu je ještě příliš brzy. (Kdo by v osmnáctém století předvídal, že vývoj parního stroje bude mít dopad na světové klima?) I kdyby nenaplnil anarchistický sen o ukončení represivní vlády, stále teprve začínáme chápat rozsah jeho vlivu na náš způsob života.