Mezi Američany je oblíben názor, že pokud chudé země jednoduše otevřou své trhy, bude následovat větší prosperita. V případě zemědělství je to bohužel pouhá rétorika. Spojené státy jsou zásadám svobodného tržního prostředí věrné pouze naoko a ve skutečnosti upřednostňují washingtonské lobbisty a přispěvatele do předvolebních kampaní, kteří žádají pravý opak. Koneckonců jsou to právě americké zemědělské dotace, které pomohly – přinejmenším prozatím – zabít takzvané rozvojové kolo obchodních jednání z Dauhá, jež mělo poskytnout chudým zemím nové příležitosti ke zvýšení růstu.

Dotace ubližují zemědělcům v rozvojových zemích, protože vedou k vyšší produkci – a tím i k nižším světovým cenám. Bushova administrativa – která je údajně odhodlaným zastáncem svobodného tržního prostředí po celém světě – výši zemědělských dotací v USA ve skutečnosti téměř zdvojnásobila.

Problém lze ilustrovat na příkladu bavlny. Bez dotací by se Američanům nevyplatilo jí produkovat příliš velké množství; s dotacemi jsou USA největším vývozcem bavlny na světě. Přibližně 25 000 bohatých amerických pěstitelů bavlny si mezi sebou na dotacích rozděluje 3 až 4 miliardy dolarů – přičemž většina těchto peněz putuje jen k malému zlomku příjemců. Zvýšená nabídka tlačí ceny bavlny dolů, což jen v subsaharské Africe poškozuje zhruba 10 milionů zemědělců.

Jen zřídkakdy se stává, aby tak malá věc napáchala tak velké škody tolika lidem. Škody jsou o to větší, vezmeme-li v úvahu, jakým způsobem přispěly k nezdaru kola z Dauhá americké obchodní dotace.

Místo aby Spojené státy nabídly, že skoncují s dotováním produkce bavlny, navrhly otevření amerického trhu pro její dovoz – v podstatě šlo o bezvýznamný krok, který měl dobře působit navenek, ale záhy ztroskotal. Vzhledem k obrovským dotacím totiž Amerika bavlnu vyváží a i při odstranění formálních bariér by jí dovážela jen velmi málo.

Poslední obchodní jednání provází absurdní atmosféra, protože ať už dopadnou jakkoliv, dotace na bavlnu nakonec stejně budou muset být zrušeny. Brazílie, znechucená sveřepým přístupem USA, totiž podala proti americkým dotacím na bavlnu stížnost k WTO, která rozhodla stejně, jak by rozhodl téměř každý ekonom: dotace pokřivují světový obchod a jsou tudíž nepřípustné.

V reakci na rozhodnutí WTO se Spojené státy pokusí vyhovět liteře zákona a obejít přitom jeho ducha, když provedou v dotačním programu takové změny, které zajistí „technické“ dodržení zákazu. Tyto snahy však téměř jistě ztroskotají. Nakonec – přestože to může trvat léta – budou dotace na bavlnu odbourány.

Dotace v Evropské unii jsou samozřejmě mnohem vyšší, ale na rozdíl od USA vyvinula Evropa jistou snahu je snížit, zejména pak dotace vývozní. Na první pohled se sice zdá, že vývozní dotace „pokřivují obchod“ více, avšak americké dotace na bavlnu i jiné produkty jsou ve skutečnosti téměř stejně špatné. Pokud dotace vedou ke zvýšení produkce při malém zvýšení spotřeby, což je u zemědělských komodit typické, pak se vyšší produkce přímo odráží ve vyšším exportu, který se zase přímo odráží v nižších cenách pro producenty, nižších příjmech pro zemědělce a vyšší chudobě ve třetím světě, a to včetně milionů pěstitelů bavlny, kteří si v subtropických podmínkách vydělávají na holé živobytí.

Na nezdaru kola z Dauhá bude ve skutečnosti tratit Amerika a další rozvinuté země. Kdyby Bushova administrativa byla dostála svým závazkům, američtí daňoví poplatníci by měli prospěch z odbourání obrovských zemědělských dotací – což by v současné éře propastných rozpočtových deficitů bylo opravdové dobrodiní. Zároveň by na tom byli lépe i jako spotřebitelé, protože by měli lepší přístup k rozmanitému levnému zboží z chudých zemí.

Snížily by se rovněž migrační tlaky, protože jsou to především obrovské příjmové rozdíly, co vede lidi k tomu, aby opouštěli své domovy a rodiny a stěhovali se do USA. Spravedlivý režim obchodu by pomohl tyto rozdíly snížit.

Z blahobytnější zeměkoule by dozajista profitovali i občané v celém bohatém rozvinutém světě – zvláště pokud by na Zemi bylo méně chudoby a méně lidí se ocitalo v zoufalé situaci. Politickou nestabilitou, kterou toto zoufalství vyvolává, totiž trpíme všichni.

Dnes jsou to však Spojené státy, kdo by oživením rozhovorů z Dauhá prostřednictvím důvěryhodnější a velkorysejší nabídky získal nejvíce. Vliv Ameriky ve světě v posledních několika letech notně utrpěl; pokrytecké užívání rétoriky svobodného trhu při současném uskutečňování protekcionistické politiky Bushovou administrativou situaci ještě zhoršilo.

Americké národní zájmy tudíž velí změnit politiku. Pro to navíc existuje ještě jedno silné odůvodnění: chovat se slušně k chudším a slabším je morálně správné.