LONDÝN – Série globálních jednání o volném obchodu započatá v Dauhá je po deseti letech debat na pokraji zhroucení. Rodí se tak jistá tragédie, neboť přínosy, jež nabízí, co už bylo domluveno, jsou značné a globálnímu hospodářství by přinesly výraznou vzpruhu. Neúspěch by tudíž znamenal velmi špatné vysvědčení pro politické vůdce předních obchodních zemí ve vyspělém i rozvojovém světě a globální ekonomiku by mohl připravit až o 700 miliard dolarů ročního příjmu navíc.

Naproti tomu, pokud se tato série rozhovorů dokončí, vedle tohoto generalizovaného přínosu by z ní plynul konkrétní a významný prospěch pro nejméně rozvinuté země světa. Evropská unie už například vyjádřila souhlas, že všechny tyto země získají pro svůj export přístup na její trhy bez cel a kvót. Navíc od roku 2013 budou zrušeny dotace na vývoz zemědělských výrobků EU.

Dalších takových příkladů je víc než dost. Žádný z nich se ale zřejmě nerealizuje, nebude-li uzavřena všeobecná dohoda dovršující tuto sérii. V sériích globálních obchodních rozhovorů totiž platí pravidlo, že dokud se nedohodne vše, nic se nerealizuje.

Nadto má dovršení série z Dauhá stěžejní význam pro Světovou obchodní organizaci. Brazilský velvyslanec při WTO Roberto Azevedo nedávno prohlásil, že jeho vlast „odmítá představu, že věrohodnost a legitimita této organizace jsou ve smrtícím objetí s touto sérií rozhovorů. WTO je víc než tato série a přesahuje ji.“

Samozřejmě že má pravdu: i když série z Dauhá selže, WTO přežije. Nebyla by to ale žádná maličkost a trvalo by roky, než by se z toho organizace vzpamatovala.

Ostatně všechny předchozí série obchodních rozhovorů – včetně té uruguayské, jejíž dokončení trvalo osm let – dospěly k příznivému završení. Předstírá-li se, že neúspěch série započaté v Dauhá by pro WTO neměl negativní a vleklé důsledky, prozrazuje to hluboce nedostatečné pochopení jak hrozících rizik, tak zásadního významu série z Dauhá pro slabší a menší státy.

Co se tedy stane? Buď série naprosto zkrachuje, anebo se některé části podaří zachránit a zbytek (většina oblastí v jednání) se odsune stranou, obklopen sliby, že se vrátí do hry, až ve Spojených státech v roce 2012 proběhnou volby. Buď jak buď, vypadá to, že důsledky budou dalekosáhlé.

Během posledních 20 let svět zaznamenal dramatický nárůst regionálních a bilaterálních preferenčních obchodních dohod. Ostatně objem bilaterálních obchodních toků, na něž se tyto dohody vztahují, teď tvoří zhruba polovinu světových dovozů a významně přispívá k výraznému růstu obchodu.

Tyto dohody však přinášejí velká rizika, nepodléhají-li účinnému dohledu WTO. Jednak je převážně uzavírají státy značně mocensky asymetrické. Existuje velký rozdíl mezi multilaterálním dojednáváním všeobecných pravidel a faktickým diktátem pravidel – a dokonce ústupků – při jednáních mezi EU či USA a menšími obchodními partnery. Velké rozvojové země – například Brazílie, Rusko, Indie a Čína – se takovému vynucování pravidel dokážou vyhnout, ale většina menších ne.

Kromě značné újmy, již mimo multilaterální rámec způsobuje nerovnost vyjednávacích sil, cesta vedoucí přes bilaterální jednání vyvolává riziko, že skoncuje se soustředěností na všeobecné výsledky, které jsou základem globalizace. V ohrožení je stěžejní princip nediskriminace: jakmile spolu obchodující země vyjednávají odděleně, nevyhnutelně vznikají různé formy diskriminace vyvolávající rozličné střety. Zaměřenost na preferenční dohody by globální obchodní soustavu nesjednotila, nýbrž rozdrobila.

Postupné odsouvání WTO na okraj by také nahlodalo její věrohodnost při plnění její klíčové úlohy coby rozhodce obchodních sporů. Úspěšnost rozhodčího systému WTO se odráží v tom, jak široce je přijímán. Rozhodnutí WTO se všeobecně akceptují, i když mají pro obchodního partnera vážné negativní důsledky.

To představuje pozoruhodný pokrok v globální správě. Jestliže ale nezdar série rozhovorů započatých v Dauhá poškodí věrohodnost WTO, tento úspěch bude v ohrožení.

Primární zodpovědnost za dokončení této série teď leží na USA, Brazílii, Číně a Indii. Právě nepružnost této skupiny je hlavní příčinou současného uvíznutí ve slepé uličce, a pokud by série rozhovorů selhala, všechny si samozřejmě najdou výmluvy a vinu přisoudí všem ostatním, jen ne sobě.

I jen s trochou flexibility ovšem série stále ještě může uspět. Vláda USA už dlouho do vyjednávání nevkládá srdce. Ač je její postoj značně pošetilý, ještě těžší je pochopit, proč odhodlanější úsilí nevyvíjí Čína, Brazílie a Indie. Mají opravdu hodně co ztratit. Vždyť Brazílie by s největší pravděpodobností byla hlavním vítězem této série, a přesto zatím neudělala relativně malé, leč nezbytné ústupky v oblasti přístupu na nezemědělský trh.

Vše to připomíná mnohem dřívější doby, u nichž jsme mohli doufat, že už jsou dávno za námi. Ohrožení procesu globalizace možná není bezprostředně zřetelné, ale je velice reálné. Nezdar série rozhovorů z Dauhá by byl víc než jen poznámka pod čarou v dějepisných knihách; jednalo by se o nesmírně závažný případ politické krátkozrakosti v době velké příležitosti.

Vůbec nejznepokojivější na tom všem je, že naši političtí lídři to nechápou ani teď, kdy důsledkům neúspěchu hledí přímo do očí.