Komunistická strana Číny před dvěma lety odhalila své nové ideologické krédo, nazvané ,,Třikrát zastupovat". Jaké štěstí, že nejsvatější, nejobsáhlejší a nejmocnější doktrína Číny, postavená na triumvirátu ,,zájmů většiny národa", ,,vyspělé kultury" a ,,vyspělých výrobních sil" nalezla svého zástupce v podobě jedné politické strany! Totiž - štěstí je to pro komunistickou stranu, nikoli však pro Čínu a její národ.

Doktrína ,,Třikrát zastupovat" má několik oficiálních verzí. V každé z nich se objevují slova ,,vždy", ,,Čína" a ,,zastupovat". Jejich význam je jasný. Na druhé straně pojmy ,,většina národa", ,,vyspělá kultura" a ,,vyspělé výrobní síly" a další fráze, které celou doktrínou prostupují, jsou vágní; dost možná záměrně.

Jeden by řekl, že ,,většina národa", kterou chce komunistická strana ,,zastupovat", budou dělníci. Strana však dělníky už dávno opustila. Kolik jich přišlo jen loni o práci? Kolik muselo předčasně do důchodu? Ke kolika neštěstím došlo v dolech? Kolik bylo dělnických protestů? Kdo zavřel jejich organizátory? ,,Zástupci Třikrát zastupovat" k tomu odmítají cokoli říci. Dělníci, kteří protestují a stávkují, jsou ,,výtržníci". Ten, kdo o tom napíše do novin, je ,,proti revoluci".

Totéž platí o vztahu strany k rolníkům. Ti se pro Mao Ce-tunga stali zdrojem vojáků a zásob, které ,,velký vůdce" potřeboval v bojích, jež trvaly dlouhé desítky let. Rolníci šli za Maem proto, že komunistická strana jim slíbila půdu. Mao se jim ale rozhodl půdu vzít ještě dříve, než ji vůbec dostali. ,,Výchova rolníků je závažný problém," říkával. A tak je začal učit, že půda patří státu. Novými pány jsou ,,zástupci" rolníků.

V Číně, kde neexistuje demokracie, jsou klíčovým politickým barometrem pocity a postoje studentů. Na rozdíl od dělníků a rolníků jsou mezi studenty lidé ze všech vrstev společnosti, takže to, co je mobilizuje, představuje momentální zájem celé společnosti. Když od 15. dubna do 4. června 1989 vyjádřili studenti demonstrující na náměstí Nebeského klidu a jejich příznivci společnou vůli skoncovat s totalitou, začít budovat demokracii a vymýtit korupci, byl to asi nejsmutnější průzkum veřejného mínění, jaký kdy byl v čínských dějinách proveden.

Ti, kdo obhajují tvrdý zákrok strany proti těmto studentům, nemají právo zvát se zástupci většiny národa. Jejich tvrzení, že ,,vždy zastupují pokrokové směřování vyspělé kultury", je jen další velkohubý a prázdný tlach. Čínská kultura sahá do doby před třemi tisíci let a je možné, že na ni čeká nejméně několik dalších tisíc let. Má ji ,,vždy zastupovat" jedna jedná politická strana?

Nevím, co je to ,,pokrokové směřování vyspělé kultury", ale v komunisty zosnovaných představeních ,,Smeťme jedovaté býlí", ,,Proti pravičákům" či ,,Zlikvidujme démony a zlé bludařství" nehrála vyspělá kultura sebemenší roli. Takové tmářství plodí jen kulturu otupělé uniformity. Jako stéblo trávy pod kamenem i kultura ví, kterým směrem hledat světlo. ,,Zastupovat" ji nikdo nemusí.

Ze všech třech ,,zastupování" má nejjasnější význam slib komunistické strany, že bude ,,vždy zastupovat požadavky vyspělých výrobních sil". Znamená to, že chce zastupovat zájmy tzv. ta-kchuan , kteří rychle zbohatli především díky konexím ve vládě. Hlubší smysl tato fráze nemá.

Pouto mezi mocí a penězi v dnešní Číně je výsledkem neustálého rozrůstání byrokracie. Před tzv. Velkým skokem vpřed si jen málokterá obec mohla dovolit úředníky na plný úvazek. Dnes jich má každá obec stovky. Jejich základní plat hradí ústřední vláda, ale příplatky a prémie závisí na příspěvcích od ,,vyspělých výrobních sil" na okresní a obecní úrovni. Ať už bohatí stranu požádají o cokoliv - o pronájem půdy, půjčky s nízkým úrokem, porušování zákoníku práce, standardy životního prostředí, kontrakty, duševní vlastnictví -, lze to pokaždé považovat za ,,požadavky vyspělých výrobních sil".

I za méně zkorumpovaných podmínek je zastupování ,,nejvyspělejších výrobních sil" vadný koncept. Co by se stalo, kdyby Olympijský výbor zastupoval zájmy jen zlatých medailistů, kdyby ministerstvo školství zastupovalo jen postgraduální studium a základní školství ignorovalo? Sektor moderních technologií si sice místo na vrcholku hospodářské pyramidy zaslouží, ale tradiční sektory přece jen stále tvoří její základ. Co se stane s několika stovkami milionů venkovských rolníků a dělníků, nad jejichž odvětvími se stahují mraky? Kdo bude řešit nerovnost a odlišné společenské zájmy?

Stále více pluralistická společnost je násilím vtahována do prokrustovské struktury, která dovoluje jen jeden hlas, jednu potřebu a jeden zájem: hlas, potřeby a zájmy strany. Teorie ,,Třikrát zastupovat" je nicméně nezbytná, protože nastala nová situace. Když Komunistická strana Číny přišla v roce 1948 k moci, mohla ještě tvrdit, že ztělesňuje socialismus, marxismus a dějinné poslání proletariátu. Po padesáti letech však výhody socialismu, pravda marxismu a proletářský charakter strany vzaly neodvratitelně za své.

,,Třikrát zastupovat" je tedy snahou o záchranu vlády jedné strany. Socialismu lze nedůvěřovat, ale ,,vyspělým výrobním silám" nikoli. Lze nevěřit v marxismus, ale ve ,,vyspělou kulturu" se věřit musí. Komunistická strana Číny už dávno nezastupuje dělníky a rolníky, ale může zastupovat ,,většinu národa", včetně ,,rudých" kapitalistů.

To, zda členové komunistické strany, kteří zbohatli ,,revoluční cestou", zůstanou ,,rudí", závisí jen na tom, zda akceptují vládu jedné strany. Akceptování ,,rudých kapitalistů" tedy nemá nic společného s demokratizací. Takoví lidé budou spíše hledat způsoby, jak posilovat svá privilegia, než jak prosazovat pluralismus a právní stát. Jejich živobytím je totalita, nikoli politická reforma. A teorie ,,Třikrát zastupovat" je právě a především o tom.