Wednesday, July 30, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Bulvární syndrom

Svět je složitý a komplikovaný prostor. Jak tedy máme rozumět i jen pouhé jeho části, řekněme vládě Spojených států a jejím hospodářským politikám? To je velký problém, poněvadž standardní zdroje, na něž jsem byl jako dítě učen se spoléhat – noviny a televizní zpravodajství –, se rozkládají.

Tak například na počátku února 2004 tehdejší předseda prezidentovy Rady ekonomických poradců N. Gregory Mankiw věnoval čas snaze vysvětlit elitním americkým reportérům politického zpravodajství otázky obklopující „outsourcing“. Mankiwův standardní popis outsourcingu se velice podobá mému – ba vlastně se podobá popisu všech neoklasicistních a neoliberálních ekonomů – a říká zhruba následující:

Tak jako v případě jakékoli změny technologií, která zvyšuje objem mezinárodního obchodu se zbožím a službami, outsourcing pracovních úkolů v sektoru služeb má své vítěze i poražené – ale téměř jistě je vítězů víc než poražených a jejich vítězství jsou větší. Velkými vítězi jsou pracující v chudých zemích, kteří získají lepší práci u firem, jež v současnosti mohou vyvážet služby do bohatých zemí. Hlavními poraženými jsou ti, kdo dříve vykonávali dnes přeložené práce v sektoru služeb; musejí si teď hledat nová a odlišná místa a téměř určitě zjistí, že jejich dovednosti mají nižší hodnotu.

I v USA ovšem ztráty poražených vyvažují zisky vítězů. Pracující v určitých oborech zjišťují, že o jejich dovednosti je větší zájem, neboť cizinci utrácejí své vyšší dolarové výdělky, spotřebitelé mají prospěch z nižších cen a akcionáři a manažeři jsou svědky nárůstu zisku jejich společností. Ať už nás distribuční důsledky outsourcingu znepokojují sebevíc, nikdy bychom neměli zapomínat na skutečnost, že zvětšuje celkovou velikost ekonomického koláče.

Mankiw předložil tuto argumentaci, ale pochopen nebyl. Už 10. února 2004 jej probral nepříjemný článek v listu Washington Post : „První ekonom prezidenta Bushe řekl, že outsourcing amerických pracovních míst ve službách zahraničním pracujícím je dobrý pro národní hospodářství… Mankiwovy komentáře přicházejí v době, kdy prezident usiluje o povzbuzení podpory ve státech se silnými výrobními odvětvími, které ztratily miliony pracovních příležitostí… Mankiwovy úsudky se mohou během volebního roku ukázat jako disharmonické…“

Hned 11. února se to opakovalo: „Demokraté… se včera opřeli do hlavního ekonoma prezidenta Bushe za jeho pochvalné výroky na adresu odlivu amerických pracovních míst do zahraničí… Republikán Donald Manzullo z Illinois vyzval N. Gregoryho Mankiwa k rezignaci…“

Samozřejmě, žurnalisté Washington Post na jisté úrovni vědí, že se k Mankiwovi zachovali nespravedlivě. Neřekli, že jeho tvrzení byla nepřesná, krátkozraká nebo analyticky pomýlená. Popisné výrazy, které použili – „disharmonické“, „nepříjemné“, „politické znevýhodnění“ – naznačují, že věděli, že Mankiwovi zasazují ránu pod pás.

Byla však v jejich článcích nějaká známka standardní ekonomické analýzy outsourcingu? Ani jediná.

Greg Mankiw se domníval, že k němu kroužek novinářů přichází proto, aby si s ním promluvili o stavu ekonomiky a o analýze, již Rada ekonomických poradců provedla pro svou „Hospodářskou zprávu prezidenta (2004)“. Tlumočit stručný souhrn Mankiwovy analýzy outsourcingu však bylo to poslední, co novináři chtěli. To jednoduše nebyl úkol, k němuž se cítili povoláni.

Problém nespočívá v tom, že by Washington Post a podobné listy najímali lidi, jimž chybí inteligence nebo píle. Potíž je v tom, že zprostředkování přesných informací o ekonomice je na žebříčku priorit běžných reportérů příliš nízko. Na čem záleží, je zviditelnit se. Totéž platí pro sledování toho, kdo je politicky v kurzu a kdo je v nemilosti. A jde také o to potěšit jak editory, aby vašim článkům vyhradili lepší umístění, tak vaše zdroje, aby s vámi nadále hovořili. V porovnání s těmito požadavky lze z poučení veřejnosti o tom, jak skutečně funguje ekonomika, a o dilematech hospodářské politiky, získat jen málo.

Vskutku, ekonomika se jako zdroj klepů ze světa smetánky cení mnohem méně než Hollywood, ale ekonomické zpravodajství díky reportáži o tom, že Bradu Pittovi a Angelině Jolie se narodilo miminko, vypadá nesmírně seriózně. Obdobně platí, že vláda je coby sportovní událost mnohem podřadnější téma než Mistrovství světa ve fotbale, ale velká část politického zpravodajství se zaměřuje na to, kdo hrál dobře a kdo hru kazil.

Co s tím můžeme dělat? Odpověď je jednoduchá a netýká se nabídky, nýbrž poptávky. Konec konců, jen málokdo se do žurnalistiky pouští proto, aby záměrně klamal veřejnost. Budeme-li žádat lepší hospodářskou a politickou žurnalistiku, stejně jako požadujeme vynikající zpravodajství o Mistrovství světa ve fotbale, budeme ji mít.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured