TOKIO – Jméno „Suzuki“ je nejčastějším příjmením v Japonsku a také je to značka nejoblíbenějšího automobilu v Indii. V segmentu malých a středních vozů má Suzuki v Indii podíl na trhu 55,6%, přičemž v zemi s 1,15 miliardou obyvatel čítá střední vrstva Indů, která si automobily kupuje, 200-300 milionů osob.

Indové ke každodenní přepravě již dlouho používají rikši na kolech nebo rikši automobilové. Slovo „rikša“ má přitom původ v japonském výrazu džinrikiša , což doslova znamená „vozidlo na lidský pohon“. Skutečnost, že značka Suzuki se v Indii prakticky stala synonymem slova „automobil“, naznačuje, jak blízký může být vztah mezi oběma zeměmi.

Indie a Japonsko jsou skutečně přirozenými spojenci. Jejich strategické zájmy se téměř dokonale shodují a obě země sdílejí touhu stabilizovat a udržet rovnováhu moci v Asii. Není tedy překvapením, že Japonsko usiluje o rozvoj užších hospodářských a strategických vztahů s Indií.

Společnost Suzuki Motor Corporation poprvé vstoupila na indický trh v roce 1982, kdy založila joint venture s indickou státní společností Maruti Udyog. Navzdory mnoha výkyvům – a tuhé konkurenci ze strany jiných velkých automobilek včetně indického gigantu Tata Motors – se firmě Suzuki podařilo etablovat svou značku v Indii jako „lidové vozítko“.

V současné době má společnost Maruti Suzuki India Limited více než 4000 zaměstnanců a celostátní prodejní síť tvořenou 337 prodejnami a 8600 prodejci. V roce 2011 plánuje firma vybudovat novou továrnu s roční výrobní kapacitou 300 000 vozů určených pro indický trh, na němž se v letošním roce očekává prodej dvou milionů automobilů.

Důvod, proč firma Suzuki na indický trh vstoupila, je zřejmý. Vybrala si dosud neobsazený trh, zatímco větší japonské automobilky – Toyota, Nissan a Honda – se soustředily na silně konkurenční trh japonský. Osamu Suzuki, generální a výkonný ředitel firmy (a prazeť jejího zakladatele), je kreativní manažer, samorost pokládající se za „tatíčka v rodinné firmě“, která soustředila většinu svých prostředků na výrobu motocyklů a lehkých motorových vozidel. Když se rozhodl firmu diverzifikovat a zaměřit se na Indii, mnozí ho kritizovali za neuvážlivost, poněvadž Indie byla pro japonské firmy velkou neznámou. Zatímco na čínském trhu v současné době působí více než 19 000 japonských firem, v Indii jich je pouze asi 260.

Suzukiho rozhodnutí vstoupit na indický trh se nicméně ukázalo jako mimořádně moudrá volba. Počet obyvatel Japonska dosáhl v roce 2004 vrcholu a nyní klesá, přičemž mladší generace Japonců projevuje o automobily stále menší zájem. V minulosti se mladí Japonci pyšnili znalostmi o autech a každý dospívající kluk věděl, který model přiláká nejvíce děvčat. Dnes však japonské autoškoly trpí odlivem studentů, což nelze vysvětlit pouhým úbytkem obyvatel.

Počet obyvatel Indie naopak dramaticky stoupá, protože v zemi neexistuje politika jednoho dítěte tak jako v Číně. Je tedy logické, že by japonské firmy měly zamířit na expandující indický trh.

Takový krok má navíc i geostrategický smysl, poněvadž řada po sobě jdoucích japonských vlád pokládala a pokládá Indii stále více za klíčového diplomatického a politického partnera. Například v srpnu 2007 vedl tehdejší premiér Šinzó Abe velkou delegaci do Indie, po níž v prosinci 2009 následovala oficiální návštěva současného premiéra Jukia Hatojamy.

„Strategické a globální partnerství mezi Japonskem a Indií“ založené v roce 2006 se opírá o vědomí, že Japonsko a Indie jakožto dvě velké asijské země se zakořeněnou demokracií mají společné hodnoty a zájmy. Tyto společné hodnoty odlišují vztah mezi Japonskem a Indií od japonského vztahu s Čínou. Rostoucí shoda ve strategických zájmech vedla v roce 2008 k uzavření bezpečnostní dohody mezi Japonskem a Indií, která je významným milníkem při budování stabilního geopolitického uspořádání v Asii.

Konstelace asijských demokracií spojených strategickou spoluprací a společnými zájmy se stává klíčovou podmínkou zajištění rovnováhy v době, kdy se v Asii kvůli přesunu globální hospodářské a politické moci ze Západu na Východ vrší bezpečnostní problémy. Rýsující se japonsko-indické partnerství se jeví jako nezbytný základ všeasijské bezpečnosti ve 21. století.

Klíčovým aspektem je dnes skutečnost, že vlády v Indii i Japonsku mají velký zájem na rozvoji strategického konsensu v otázce budoucnosti Asie, což zdůraznila i řada bilaterálních diskusí, které dnes mezi sebou vedou zástupci obranných a vojenských složek. Tyto diskuse zahrnují mimo jiné společné iniciativy v otázkách národní bezpečnosti, kontraterorismu, šíření zbraní, prevence a řízení katastrof a energetické bezpečnosti.

Zapotřebí je však více. Indie a Japonsko by měly například společně vyvíjet nové obranné kapacity. Dnes obě země spolupracují v partnerství s Izraelem a USA na raketové obraně. Bilaterální úsilí by však mělo být zahájeno i v oblasti vývoje dalších obranných technologií. Indické joint venture společnosti Suzuki naznačuje, že spolupráce při výrobě vyspělých technologií je navýsost možná.

Úspěch firmy Suzuki je silným precedentem nejen pro další japonské společnosti, které pokukují po indickém trhu, ale i pro budoucí prohlubující se spolupráci mezi oběma zeměmi. Osamu Suzuki možná nebude ochoten dělit se s konkurenty o všechna tajemství svého úspěchu, avšak konkurenti i japonští diplomaté by měli Suzukiho metodu zkoumat. Na jejím zopakování totiž závisí japonská ekonomika i asijská bezpečnost.